{"document_id":"ECLI:CZ:US:2018:3.US.3492.17.1","court":"usoud","case_number":"III. ÚS 3492/17","ecli":"ECLI:CZ:US:2018:3.US.3492.17.1","url":"https://nalus.usoud.cz:443/Search/GetText.aspx?sz=3-3492-17_1","decision_date":"2018-01-09","decision_type":"Nález","case_domain":"CONSTITUTIONAL","disposition_type":"GRANTED","subject":"Povinnost obecných soudů respektovat základní zásady pracovněprávních vztahů při výkladu právního jednání zaměstnavatele","legal_sentence":"Nerespektují-li obecné soudy při výkladu právního jednání zaměstnavatele základní zásady pracovněprávních vztahů ( § 1a zákona č. 262/2006 Sb. , zákoník práce, ve znění pozdějších předpisů), porušují tím zaměstnancovo právo na soudní ochranu zaručené v čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod .","metadata_regulation_keys":["262/2006:§1a","262/2006:§60","262/2006:§52","262/2006:§50","262/2006:§55","262/2006:§72","2/1993:čl26","2/1993:čl36"],"analysis":{"proceedingType":"CONSTITUTIONAL_COMPLAINT","subject":"Povinnost obecných soudů respektovat základní zásady pracovněprávních vztahů při výkladu právního jednání zaměstnavatele","facts":[{"sourceRefs":["S0009","S0022"],"text":"Stěžovatel pracoval jako pomocná síla v kuchyni u vedlejší účastnice. Dne 17. 7. 2014 mu byla doručena listina nazvaná \"Výpověď daná zaměstnavatelem\", ve které mu zaměstnavatel sdělil, že mu ke dni 31. 7. 2014 dává výpověď z pracovního poměru dle § 52 písm. g) zákoníku práce z důvodu hrubé pracovní nekázně a nevyhovujícího přístupu k firmě, aniž by skutkově vymezil konkrétní jednání."},{"sourceRefs":["S0024"],"text":"Dne 28. 7. 2014 stěžovatel vykonával práci v souladu s pracovní smlouvou; nebylo prokázáno, že by porušil povinnost zaškolit nové zaměstnance."},{"sourceRefs":["S0009","S0023"],"text":"Počátkem srpna 2014 byl stěžovateli doručen dopis právního zástupce vedlejší účastnice, kterým mu sdělila, že se s ním ruší sjednaný pracovní poměr s okamžitou platností, neboť porušil povinnosti zvlášť hrubým způsobem tím, že dne 28. 7. 2014 nezaškolil nové zaměstnance. V dopise bylo uvedeno, že tím upřesňuje předchozí právní jednání."},{"sourceRefs":["S0008","S0011"],"text":"Stěžovatel, osoba bez právního vzdělání, vnímal oba dopisy jako související a podal dne 10. 9. 2014 žalobu na určení neplatnosti skončení pracovního poměru, kterou později upravil tak, aby zahrnovala oba dopisy."}],"previousProceedings":[{"fileNumber":"7 C 364/2014","sourceRefs":["S0008"],"outcomeSummary":"Rozsudkem určil neplatnost skončení pracovního poměru oběma dopisy vedlejší účastnice. První dopis shledal neurčitým, druhý (okamžité zrušení) formálně bezvadným, ale neplatným pro nedostatečnou intenzitu porušení povinností.","court":"Okresní soud Praha-východ","decisionDate":"8. 1. 2016"},{"fileNumber":"23 Co 335/2016","sourceRefs":["S0009"],"outcomeSummary":"Změnil rozsudek okresního soudu tak, že žalobu v části týkající se dopisu ze dne 31. 7. 2014 (okamžité zrušení) zamítl pro opožděnost (prekluze podle § 72 zákoníku práce), ve zbytku potvrdil. Důvod: každý dopis je samostatné právní jednání, pro druhé uplynula dvouměsíční lhůta.","court":"Krajský soud v Praze","decisionDate":"27. 9. 2016"},{"fileNumber":"21 Cdo 1941/2017","sourceRefs":["S0010"],"outcomeSummary":"Dovolání stěžovatele odmítl. Potvrdil názor krajského soudu, že každé právní jednání směřující k rozvázání pracovního poměru je třeba napadat samostatně žalobou ve dvouměsíční lhůtě.","court":"Nejvyšší soud","decisionDate":"6. 9. 2017"}],"legalQuestions":[{"issueType":"FUNDAMENTAL_RIGHT","question":"Zda výklad obecných soudů, že každé právní jednání zaměstnavatele směřující k rozvázání pracovního poměru musí být napadeno samostatnou žalobou ve dvouměsíční prekluzivní lhůtě, a to i při časové a obsahové souvztažnosti, porušuje právo na soudní ochranu podle čl. 36 odst. 1 Listiny.","courtAssessment":{"sourceRefs":["S0025","S0026","S0027"],"testApplied":"PROPORTIONALITY","text":"Ústavní soud shledal, že výklad krajského soudu a Nejvyššího soudu byl v daném případě nepřiměřený a vedl k porušení práva stěžovatele na soudní ochranu. Soudy mechanicky aplikovaly judikaturu o samostatnosti právních jednání, aniž by zohlednily konkrétní okolnosti, zejména časovou a obsahovou provázanost obou dopisů, postavení stěžovatele jako osoby bez právního vzdělání a skutečnost, že druhý dopis sám sebe označoval za upřesnění prvního. Tím došlo k porušení zásad spravedlivého procesu a ochrany zaměstnance jako slabší strany.","outcome":"VIOLATION_FOUND"},"arguments":[{"argument":"Stěžovatel tvrdí, že oba dopisy představují jediné právní jednání, neboť druhý dopis upřesňuje první, a že podáním žaloby dne 10. 9. 2014 včas napadl ukončení pracovního poměru.","courtTreatment":"ACCEPTED","courtSourceRefs":["S0026","S0027"],"sourceRefs":["S0011"],"importance":"CORE","parties":["Musteata Dumitru"],"courtExplanation":"Ústavní soud shledal, že za daných okolností nelze po stěžovateli požadovat, aby oba dopisy považoval za samostatná jednání, a že aplikace judikatury Nejvyššího soudu byla ústavně nekonformní."}],"id":"LQ001","raisedBy":["Musteata Dumitru"],"precedent_relies_on_gated":true,"precedent_relies_on_count_hidden":2,"precedent_relies_on_superseded":false},{"issueType":"INTERPRETATION_OF_LAW","question":"Zda je přípustné, aby zákaz dodatečné změny výpovědního důvodu podle § 50 odst. 4 zákoníku práce vedl k tomu, že zaměstnanec musí podávat nové žaloby na každé doplnění důvodu, a to v prekluzivní lhůtě podle § 72 zákoníku práce.","courtAssessment":{"sourceRefs":["S0027"],"text":"Ústavní soud uvedl, že zákaz dodatečné změny výpovědního důvodu podle § 50 odst. 4 zákoníku práce nemůže být vynucován za všech okolností podáváním nových žalob v prekluzivní lhůtě. Takový výklad by vedl k absurdním závěrům a odporoval by smyslu a účelu obou ustanovení, která mají chránit zaměstnance.","outcome":"REJECTED_ON_MERITS"},"id":"LQ002","raisedBy":["COURT"]}],"regulationInterpretations":[{"sourceRefs":["S0026","S0027"],"interpretation":"Povinnost zaměstnance napadnout každé právní jednání zaměstnavatele směřující k rozvázání pracovního poměru samostatnou žalobou ve dvouměsíční prekluzivní lhůtě není bezvýjimečná; soud musí vždy zvážit, zda jde skutečně o několik samostatných jednání, a to s přihlédnutím ke konkrétním okolnostem, zejména k časové a obsahové provázanosti a k možnosti zaměstnance tato jednání rozumně odlišit.","regulations":"§ 72 zákona č. 262/2006 Sb., zákoník práce, ve spojení s § 50 odst. 4 téhož zákona","precedent_relies_on_gated":true,"precedent_relies_on_count_hidden":1,"precedent_relies_on_superseded":false}],"review":{"scope":{"challengedActs":[{"sourceRefs":["S0003"],"description":"Usnesení Nejvyššího soudu ze dne 6. 9. 2017 č. j. 21 Cdo 1941/2017-119, kterým bylo odmítnuto dovolání stěžovatele.","type":"COURT_DECISION"},{"sourceRefs":["S0003"],"description":"Rozsudek Krajského soudu v Praze ze dne 27. 9. 2016 č. j. 23 Co 335/2016-84, kterým byla zamítnuta žaloba v části týkající se okamžitého zrušení pracovního poměru pro opožděnost.","type":"COURT_DECISION"}],"allegedViolations":[{"regulations":"čl. 36 odst. 1 Listiny","right":"právo na soudní ochranu podle čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod"}]},"admissibility":{"overallStatus":"ADMISSIBLE","reason":"Ústavní stížnost byla podána včas oprávněným stěžovatelem, který vyčerpal všechny zákonné procesní prostředky.","sourceRefs":["S0013"]},"findings":[{"reason":"Obecné soudy aplikovaly judikaturu o samostatnosti právních jednání ústavně nekonformním způsobem, aniž by zohlednily konkrétní okolnosti případu, čímž porušily právo stěžovatele na soudní ochranu.","regulations":"čl. 36 odst. 1 Listiny","reasonSourceRefs":["S0028"],"right":"právo na soudní ochranu podle čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod","outcome":"VIOLATED","precedent_relies_on_gated":true,"precedent_relies_on_count_hidden":1,"precedent_relies_on_superseded":false}],"bindingInstructions":["Krajský soud v Praze je povinen znovu rozhodnout o odvolání vedlejší účastnice s přihlédnutím k právnímu názoru Ústavního soudu, že oba dopisy je třeba posuzovat v jejich souvislosti a že stěžovatel podal žalobu včas."]},"dispositionType":"GRANTED","operativeOrders":[{"targetAct":"usnesení Nejvyššího soudu a rozsudek Krajského soudu","kind":"FIND_VIOLATION","text":"Usnesením Nejvyššího soudu ze dne 6. září 2017 č. j. 21 Cdo 1941/2017-119 a rozsudkem Krajského soudu v Praze ze dne 27. září 2016 č. j. 23 Co 335/2016-84 bylo porušeno právo stěžovatele na soudní ochranu zaručené čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod."},{"targetAct":"usnesení Nejvyššího soudu a rozsudek Krajského soudu","kind":"QUASH_DECISION","text":"Usnesení Nejvyššího soudu ze dne 6. září 2017 č. j. 21 Cdo 1941/2017-119 a rozsudek Krajského soudu v Praze ze dne 27. září 2016 č. j. 23 Co 335/2016-84 se ruší."}],"precedentLinks":[{"fileNumber":"2 Cdon 195/97","sourceRefs":["S0026"],"usage":"DISTINGUISHED","proposition":"Rozvázání téhož pracovního poměru více právními úkony je možné, ale v daném případě nebyla splněna podmínka, že jde skutečně o několik rozdílných právních jednání.","resolvedDecisionId":null,"precedent_source_units":[],"precedent_target_units":[]}],"caseDomain":"CONSTITUTIONAL"},"found":true,"reviewed_decision_id":"ECLI:CZ:NS:2017:21.CDO.1941.2017.1","precedent_superseded_count":2,"precedent_superseded_gated":true,"precedent_superseded_usage":"DISTINGUISHED","public_gate":{"mode":"public","precedent_links_hidden":4,"precedent_superseded_hidden":2,"arguments_hidden":0,"arguments_preview":1,"continuity_hidden":0,"continuity_preview":1,"relations_preview":1,"login_path":"/api/auth/oauth/keycloak/start","indexable":true,"canonical_url":"https://fragmea.com/judikatura/rozhodnuti/ECLI:CZ:US:2018:3.US.3492.17.1","json_url":"https://app-api.fragmea.com/api/public/v3/decision/ECLI:CZ:US:2018:3.US.3492.17.1"}}