{"document_id":"ECLI:CZ:US:2019:2.US.698.19.1","court":"usoud","case_number":"II. ÚS 698/19","ecli":"ECLI:CZ:US:2019:2.US.698.19.1","url":"https://nalus.usoud.cz:443/Search/GetText.aspx?sz=2-698-19_1","decision_date":"2019-09-24","decision_type":"Nález","case_domain":"CONSTITUTIONAL","disposition_type":"GRANTED","subject":"Trestní postih za zadání veřejných zakázek na právní analýzy po loterijním nálezu Ústavního soudu – porušení subsidiarity trestní represe a presumpce neviny","legal_sentence":"1. Trestní právo představuje v systému právní regulace příslovečné ultima ratio ( čl. 39 Listiny základních práv a svobod ). To znamená, že nikoliv každé jednání, které se ukáže být iracionálním, nehospodárným, či dokonce protiprávním, je nutně i jednáním, které by mělo být potrestáno prostředky trestního práva. 2. Nelze-li mimo jakoukoliv rozumnou pochybnost prokázat, že stěžovatel úmyslně porušil povinnosti řádného hospodáře spravovat cizí majetek, jak dovodily obecné soudy, nastala situace spočívající v existenci zásadního rozporu mezi výsledky provedeného dokazování a z něho dovozenými právními závěry a z toho plyne porušení zásady in dubio pro reo, jež vyplývá z principu presumpce neviny zakotveného v čl. 40 odst. 2 Listiny základních práv a svobod .","metadata_regulation_keys":["141/1961:§2","40/2009:§220","40/2009:§12","2/1993:čl39","2/1993:čl36","2/1993:čl40"],"analysis":{"proceedingType":"CONSTITUTIONAL_COMPLAINT","subject":"Trestní postih za zadání veřejných zakázek na právní analýzy po loterijním nálezu Ústavního soudu – porušení subsidiarity trestní represe a presumpce neviny","facts":[{"sourceRefs":["S0009"],"text":"Stěžovatel T. Z. byl náměstkem ministra financí. Po vyhlášení nálezu Ústavního soudu sp. zn. Pl. ÚS 6/13 o regulaci hazardu dne 11. 4. 2013 inicioval a zadal dvě veřejné zakázky na zpracování právních analýz: jednu Institutu kontroly, o.p.s., a druhou advokátní kanceláři Weil, Gotshal & Manges, s.r.o., v celkové ceně 1 464 399,18 Kč."},{"sourceRefs":["S0009","S0043","S0044"],"text":"Zadání zakázek bylo odůvodněno potřebou urychlit správní řízení o zrušení povolení k provozování interaktivních videoloterijních terminálů a posoudit hrozbu mezinárodních arbitráží. Stěžovatel postupoval v souladu s interními předpisy Ministerstva financí a s vědomím a souhlasem ministra financí M. K. a dalších spolupracovníků."},{"sourceRefs":["S0008","S0010"],"text":"Obecné soudy (Obvodní soud pro Prahu 1, Městský soud v Praze, Nejvyšší soud) shledaly zakázky zcela neúčelnými a nadbytečnými, neboť z nálezu Ústavního soudu vyplývala povinnost ministerstva neprodleně zahájit správní řízení, a analýzy nemohly nic změnit. Stěžovatel byl uznán vinným přečinem porušení povinnosti při správě cizího majetku a odsouzen k trestu odnětí svobody podmíněně, peněžitému trestu a náhradě škody."},{"sourceRefs":["S0011","S0013"],"text":"Stěžovatel v opravných prostředcích namítal, že soudy nesprávně zhodnotily důkazy, neprovedly klíčové důkazy (samotné právní analýzy) a nedostatečně se zabývaly subjektivní stránkou trestného činu. Tvrdil, že jednal v dobré víře, s cílem ochránit majetek státu, a že zadání analýz bylo v dané době opodstatněné."}],"previousProceedings":[{"fileNumber":"2 T 10/2016","sourceRefs":["S0008"],"outcomeSummary":"Stěžovatel uznán vinným přečinem porušení povinnosti při správě cizího majetku podle § 220 odst. 1, 2 písm. a), b) tr. zákoníku; odsouzen k trestu odnětí svobody 9 měsíců podmíněně na 18 měsíců, peněžitému trestu 100 000 Kč (200 denních sazeb po 500 Kč) a náhradě škody 1 464 399 Kč.","court":"Obvodní soud pro Prahu 1","decisionDate":"3. 5. 2016"},{"fileNumber":"9 To 227/2016","sourceRefs":["S0012"],"outcomeSummary":"Odvolání stěžovatele zamítnuto jako nedůvodné; soud se ztotožnil se závěry nalézacího soudu.","court":"Městský soud v Praze","decisionDate":"20. 7. 2016"},{"fileNumber":"5 Tdo 1642/2016-90","sourceRefs":["S0014"],"outcomeSummary":"Dovolání stěžovatele odmítnuto jako zjevně neopodstatněné podle § 265i odst. 1 písm. e) tr. řádu; soud uvedl, že dovolací důvody nebyly naplněny, a konstatoval, že stěžovatel jednal přinejmenším v nepřímém úmyslu.","court":"Nejvyšší soud","decisionDate":"26. 9. 2018"}],"legalQuestions":[{"issueType":"FUNDAMENTAL_RIGHT","question":"Zda obecné soudy porušily zásadu in dubio pro reo a presumpci neviny (čl. 40 odst. 2 Listiny) tím, že při hodnocení důkazů nezohlednily okolnosti svědčící ve prospěch stěžovatele a dospěly k závěru o jeho vině, ačkoli existovaly důvodné pochybnosti.","sourceRefs":["S0017","S0039","S0040"],"courtAssessment":{"sourceRefs":["S0039","S0040","S0054","S0059"],"testApplied":"EXTREME_INCONSISTENCY","text":"Ústavní soud dospěl k závěru, že došlo k extrémnímu nesouladu mezi skutkovými zjištěními a právními závěry, neboť obecné soudy neaplikovaly zásadu in dubio pro reo a neprokázaly vinu stěžovatele mimo jakoukoliv rozumnou pochybnost. Skutkové okolnosti (dobový kontext, výpovědi svědků, soulad s interními předpisy) svědčící ve prospěch stěžovatele nebyly řádně zohledněny.","outcome":"VIOLATION_FOUND"},"arguments":[{"argument":"Stěžovatel tvrdil, že soudy neprovedly klíčový důkaz – samotné právní analýzy – a že z výpovědí svědků (ministr K., R. Š.) vyplývá, že zadání analýz bylo v daném kontextu opodstatněné a v souladu s interními předpisy.","courtTreatment":"ACCEPTED","courtSourceRefs":["S0040","S0041","S0043","S0044"],"sourceRefs":["S0011","S0013","S0041","S0043","S0044"],"importance":"CORE","parties":["T. Z."],"courtExplanation":"Ústavní soud shledal, že obecné soudy nezohlednily podstatné okolnosti, zejména dobový kontext, výpověď ministra K. a R. Š., a že existovaly více skutkových verzí, přičemž soudy se přiklonily k verzi o vině bez přesvědčivého odůvodnění."}],"id":"LQ001","raisedBy":["T. Z."],"precedent_cited_by_counts":{"REFERENCED":1}},{"issueType":"FUNDAMENTAL_RIGHT","question":"Zda obecné soudy porušily zásadu subsidiarity trestní represe (čl. 39 Listiny) tím, že stěžovatele odsoudily za jednání, které bylo možné řešit jinými právními prostředky (např. pracovněprávní odpovědností), a které nedosahovalo intenzity trestného činu.","sourceRefs":["S0017","S0034","S0035"],"courtAssessment":{"sourceRefs":["S0034","S0035","S0036","S0057"],"testApplied":"PROPORTIONALITY","text":"Ústavní soud uvedl, že trestní právo je prostředkem ultima ratio a že ne každé neracionální či nehospodárné jednání musí být postiženo trestněprávními nástroji. V daném případě nebylo prokázáno, že by stěžovatel jednal úmyslně a že by škodlivost jednání dosahovala intenzity trestného činu. Obecné soudy měly zvážit, zda nepostačuje uplatnění odpovědnosti podle jiného právního předpisu.","outcome":"VIOLATION_FOUND"},"arguments":[],"id":"LQ002","raisedBy":["T. Z."],"precedent_cited_by_counts":{"FOLLOWED":3,"REFERENCED":1},"arguments_hidden":1,"precedent_relies_on_gated":true,"precedent_relies_on_count_hidden":2,"precedent_relies_on_superseded":false},{"issueType":"FUNDAMENTAL_RIGHT","question":"Zda Nejvyšší soud porušil právo stěžovatele na spravedlivý proces tím, že odmítl dovolání jako zjevně neopodstatněné, aniž by se zabýval namítaným extrémním rozporem mezi skutkovými zjištěními a provedenými důkazy.","sourceRefs":["S0014","S0058"],"courtAssessment":{"sourceRefs":["S0058"],"testApplied":"OTHER","text":"Ústavní soud konstatoval, že Nejvyšší soud pochybil, když dovolání odmítl jako zjevně neopodstatněné, aniž by se věcně zabýval namítaným extrémním rozporem mezi skutkovými zjištěními a provedenými důkazy, který byl v dané věci dán. Tím došlo k porušení práva na spravedlivý proces.","outcome":"VIOLATION_FOUND"},"arguments":[],"id":"LQ003","raisedBy":["T. Z."],"arguments_hidden":1}],"regulationInterpretations":[{"sourceRefs":["S0034","S0036"],"interpretation":"Trestní odpovědnost lze uplatnit jen v případech společensky škodlivých, ve kterých nepostačuje uplatnění odpovědnosti podle jiného právního předpisu. Trestní právo je prostředkem ultima ratio.","regulations":"§ 12 odst. 2 zákona č. 40/2009 Sb., trestní zákoník; čl. 39 Listiny základních práv a svobod","precedent_cited_by_counts":{"FOLLOWED":1},"precedent_relies_on_gated":true,"precedent_relies_on_count_hidden":2,"precedent_relies_on_superseded":false},{"sourceRefs":["S0032","S0033"],"interpretation":"Zásada in dubio pro reo vyžaduje, aby v případě důvodných pochybností o skutkových okolnostech bylo rozhodnuto ve prospěch obviněného. Vina musí být prokázána mimo jakoukoliv rozumnou pochybnost.","regulations":"čl. 40 odst. 2 Listiny základních práv a svobod","precedent_cited_by_counts":{"REFERENCED":1},"precedent_relies_on_gated":true,"precedent_relies_on_count_hidden":4,"precedent_relies_on_superseded":false}],"review":{"scope":{"challengedActs":[{"sourceRefs":["S0008"],"description":"Rozsudek Obvodního soudu pro Prahu 1 ze dne 3. 5. 2016 sp. zn. 2 T 10/2016","type":"COURT_DECISION"},{"sourceRefs":["S0012"],"description":"Usnesení Městského soudu v Praze ze dne 20. 7. 2016 sp. zn. 9 To 227/2016","type":"COURT_DECISION"},{"sourceRefs":["S0014"],"description":"Usnesení Nejvyššího soudu ze dne 26. 9. 2018 č. j. 5 Tdo 1642/2016-90","type":"COURT_DECISION"}],"allegedViolations":[{"regulations":"čl. 36 odst. 1 Listiny, čl. 6 odst. 1 Úmluvy","right":"právo na spravedlivý proces"},{"regulations":"čl. 39 Listiny","right":"zásada subsidiarity trestní represe"},{"regulations":"čl. 40 odst. 2 Listiny","right":"presumpce neviny"}]},"admissibility":{"overallStatus":"ADMISSIBLE","reason":"Ústavní stížnost byla podána včas, splňuje zákonné podmínky a stěžovatel vyčerpal všechny procesní prostředky.","sourceRefs":["S0007"]},"findings":[{"reason":"Obecné soudy neaplikovaly zásadu in dubio pro reo a neprokázaly vinu stěžovatele mimo rozumnou pochybnost, čímž došlo k extrémnímu nesouladu mezi skutkovými zjištěními a právními závěry.","regulations":"čl. 36 odst. 1 Listiny","reasonSourceRefs":["S0059"],"right":"právo na spravedlivý proces (čl. 36 odst. 1 Listiny)","outcome":"VIOLATED","precedent_cited_by_counts":{"REFERENCED":1}},{"reason":"Obecné soudy neaplikovaly princip ultima ratio, ačkoli jednání stěžovatele bylo možné řešit jinými právními prostředky a nedosahovalo intenzity trestného činu.","regulations":"čl. 39 Listiny","reasonSourceRefs":["S0059"],"right":"zásada subsidiarity trestní represe (čl. 39 Listiny)","outcome":"VIOLATED"},{"reason":"Obecné soudy porušily presumpci neviny tím, že neaplikovaly zásadu in dubio pro reo a neodstranily důvodné pochybnosti ve prospěch stěžovatele.","regulations":"čl. 40 odst. 2 Listiny","reasonSourceRefs":["S0059"],"right":"presumpce neviny (čl. 40 odst. 2 Listiny)","outcome":"VIOLATED","precedent_cited_by_counts":{"REFERENCED":1}}],"bindingInstructions":["Obecné soudy jsou vázány právním názorem Ústavního soudu a postupují podle ustanovení § 314h až 314k trestního řádu."]},"dispositionType":"GRANTED","operativeOrders":[{"targetAct":"Rozsudek Obvodního soudu pro Prahu 1 ze dne 3. 5. 2016 sp. zn. 2 T 10/2016, usnesení Městského soudu v Praze ze dne 20. 7. 2016 sp. zn. 9 To 227/2016 a usnesení Nejvyššího soudu ze dne 26. 9. 2018 č. j. 5 Tdo 1642/2016-90","kind":"FIND_VIOLATION","text":"I. Rozsudkem Obvodního soudu pro Prahu 1 ze dne 3. 5. 2016 sp. zn. 2 T 10/2016, usnesením Městského soudu v Praze ze dne 20. 7. 2016 sp. zn. 9 To 227/2016 a usnesením Nejvyššího soudu ze dne 26. 9. 2018 č. j. 5 Tdo 1642/2016-90 bylo porušeno stěžovatelovo základní právo na spravedlivý proces zaručené čl. 36 odst. 1, zásada subsidiarity trestní represe podle čl. 39 a princip presumpce neviny podle čl. 40 odst. 2 Listiny základních práv a svobod."},{"targetAct":"Rozsudek Obvodního soudu pro Prahu 1 ze dne 3. 5. 2016 sp. zn. 2 T 10/2016, usnesení Městského soudu v Praze ze dne 20. 7. 2016 sp. zn. 9 To 227/2016 a usnesení Nejvyššího soudu ze dne 26. 9. 2018 č. j. 5 Tdo 1642/2016-90","kind":"QUASH_DECISION","text":"II. Tato rozhodnutí se proto ruší."}],"precedentLinks":[{"fileNumber":"IV. ÚS 335/05","sourceRefs":["S0030"],"usage":"FOLLOWED","proposition":"Trestní řízení vyžaduje jednoznačné zjištění skutku a prokázání viny mimo rozumnou pochybnost.","resolvedDecisionId":"ECLI:CZ:US:2006:4.US.335.05","precedent_source_units":["interpretation:900001"],"precedent_target_units":["legal_sentence:990000"],"precedent_target_id":"ECLI:CZ:US:2006:4.US.335.05"}],"caseDomain":"CONSTITUTIONAL"},"found":true,"legal_sentence_precedents":{"cited_by_counts":{"FOLLOWED":2,"REFERENCED":2}},"precedent_superseded_count":2,"precedent_superseded_gated":true,"precedent_superseded_usage":"DISTINGUISHED","public_gate":{"mode":"public","precedent_links_hidden":5,"precedent_superseded_hidden":2,"arguments_hidden":2,"arguments_preview":1,"continuity_hidden":0,"continuity_preview":1,"relations_preview":1,"login_path":"/api/auth/oauth/keycloak/start","indexable":true,"canonical_url":"https://fragmea.com/judikatura/rozhodnuti/ECLI:CZ:US:2019:2.US.698.19.1","json_url":"https://app-api.fragmea.com/api/public/v3/decision/ECLI:CZ:US:2019:2.US.698.19.1"}}