{"document_id":"ECLI:CZ:US:2019:3.US.2499.17.1","court":"usoud","case_number":"III. ÚS 2499/17","ecli":"ECLI:CZ:US:2019:3.US.2499.17.1","url":"https://nalus.usoud.cz:443/Search/GetText.aspx?sz=3-2499-17_1","decision_date":"2019-05-28","decision_type":"Usnesení","case_domain":"CONSTITUTIONAL","disposition_type":"REFUSAL","subject":"Náhrada nemajetkové újmy za úmrtí matky při hospitalizaci; posouzení lege artis a přípustnost dovolání","metadata_regulation_keys":["40/1964:§13","40/1964:§444","99/1963:§127","99/1963:§120","99/1963:§132","99/1963:§237","2/1993:čl36"],"analysis":{"proceedingType":"CONSTITUTIONAL_COMPLAINT","subject":"Náhrada nemajetkové újmy za úmrtí matky při hospitalizaci; posouzení lege artis a přípustnost dovolání","facts":[{"sourceRefs":["S0006"],"text":"Stěžovatelova matka zemřela při hospitalizaci v zařízení vedlejší účastnice. Stěžovatel tvrdil, že postup vedlejší účastnice při léčení nebyl lege artis, a domáhal se náhrady nemajetkové újmy."},{"sourceRefs":["S0006"],"text":"V předchozím řízení (sp. zn. 10 C 530/2010) bylo pravomocně rozhodnuto, že vedlejší účastnice postupovala lege artis, a stěžovatel neuspěl s nárokem na jednorázové odškodnění."},{"sourceRefs":["S0006"],"text":"Stěžovatel následně podal novou žalobu o zaplacení 300 000 Kč jako zadostiučinění za zásah do osobnostních práv nad rámec předchozího odškodnění. Městský soud v Praze žalobu zamítl s odůvodněním, že nebyl prokázán neoprávněný zásah a že stěžovatelova matka zemřela po naplněném životě."},{"sourceRefs":["S0007","S0008"],"text":"Vrchní soud v Praze rozsudek potvrdil a Nejvyšší soud dovolání odmítl jako nepřípustné, neboť stěžovatel předložil pouze skutkové otázky."}],"previousProceedings":[{"fileNumber":"66 C 137/2010-258","sourceRefs":["S0006"],"outcomeSummary":"Zamítl žalobu o zaplacení 300 000 Kč s příslušenstvím a uložil stěžovateli zaplatit vedlejší účastnici náklady řízení 22 460 Kč. Dospěl k závěru, že nebyl prokázán neoprávněný zásah do osobnostních práv, neboť postup vedlejší účastnice byl lege artis.","court":"Městský soud v Praze","decisionDate":"6. 10. 2014"},{"fileNumber":"3 Co 22/2015-289","sourceRefs":["S0007"],"outcomeSummary":"Potvrdil rozsudek městského soudu. Uvedl, že sdílí skutkový závěr o neexistenci nesprávného lékařského postupu a právní závěr o neexistenci neoprávněného zásahu.","court":"Vrchní soud v Praze","decisionDate":"15. 6. 2016"},{"fileNumber":"30 Cdo 5546/2016-327","sourceRefs":["S0008"],"outcomeSummary":"Odmítl dovolání podle § 243c odst. 1 a 2 o. s. ř., neboť otázky formulované stěžovatelem byly skutkové a na jejich vyřešení napadené rozhodnutí nezávisí.","court":"Nejvyšší soud","decisionDate":"17. 5. 2017"}],"legalQuestions":[{"issueType":"FUNDAMENTAL_RIGHT","question":"Zda postup obecných soudů, které neprovedly výslech obou znalců a nezhodnotily rozpory mezi znaleckými posudky, a dále postup Nejvyššího soudu, který odmítl dovolání pro nepřípustnost, porušil právo stěžovatele na soudní ochranu a spravedlivý proces.","sourceRefs":["S0010","S0011","S0012"],"courtAssessment":{"sourceRefs":["S0017","S0018","S0019","S0020","S0021","S0022"],"text":"Ústavní soud neshledal porušení základních práv. Klíčová otázka lege artis byla již vyřešena v předchozím řízení (II.ÚS 1087/14). Obecné soudy dostatečně odůvodnily nadbytečnost výslechu druhého znalce a Nejvyšší soud oprávněně odmítl dovolání pro nepřípustnost, neboť šlo o skutkové otázky. Stěžovatel se fakticky domáhá revize dřívějších závěrů, k čemuž ústavní stížnost neslouží.","outcome":"MANIFESTLY_UNFOUNDED"},"arguments":[{"argument":"Městský soud neprovedl důkazy, které měly vyvrátit tvrzení znalce doc. Šťourače, a vrchní soud nepřihlédl k odbornému vyjádření a znaleckému posudku RNDr. Klána a neprovedl jeho výslech, ačkoli v řízení byly dva znalecké posudky. Tím došlo k porušení zásady řádného zjištění skutkového stavu.","courtTreatment":"REJECTED","courtSourceRefs":["S0020"],"sourceRefs":["S0011"],"importance":"CORE","parties":["stěžovatel Z. K."],"courtExplanation":"Ústavní soud konstatoval, že městský soud považoval výslech RNDr. Klána za nadbytečný, neboť pochybnosti o stavu vědomí matky byly odstraněny, a tento závěr aproboval i vrchní soud. Stěžovatel relevantně nezpochybnil, že by výslech mohl přinést nová zjištění."}],"id":"LQ001","raisedBy":["stěžovatel Z. K."],"arguments_hidden":1,"precedent_relies_on_gated":true,"precedent_relies_on_count_hidden":2,"precedent_relies_on_superseded":false}],"review":{"scope":{"challengedActs":[{"sourceRefs":["S0002"],"description":"Usnesení Nejvyššího soudu ze dne 17. 5. 2017 č. j. 30 Cdo 5546/2016-327","type":"COURT_DECISION"},{"sourceRefs":["S0002"],"description":"Rozsudek Vrchního soudu v Praze ze dne 15. 6. 2016 č. j. 3 Co 22/2015-289","type":"COURT_DECISION"},{"sourceRefs":["S0002"],"description":"Rozsudek Městského soudu v Praze ze dne 6. 10. 2014 č. j. 66 C 137/2010-258","type":"COURT_DECISION"}],"allegedViolations":[{"regulations":"čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod","right":"Právo na soudní ochranu"},{"regulations":"čl. 6 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod","right":"Právo na spravedlivý proces"}]},"admissibility":{"overallStatus":"ADMISSIBLE","rejectionGrounds":["MANIFESTLY_UNFOUNDED"],"reason":"Ústavní stížnost je zjevně neopodstatněná, neboť stěžovatel pouze opakuje námitky již dříve posouzené a napadená rozhodnutí nevykazují ústavněprávní vady.","sourceRefs":["S0017","S0024"]},"findings":[{"reason":"Ústavní stížnost byla odmítnuta jako zjevně neopodstatněná, aniž by došlo k meritornímu posouzení.","regulations":"čl. 36 odst. 1 Listiny, čl. 6 Úmluvy","reasonSourceRefs":["S0024"],"right":"Právo na soudní ochranu podle čl. 36 odst. 1 Listiny a právo na spravedlivý proces podle čl. 6 Úmluvy","outcome":"NOT_ASSESSED"}]},"dispositionType":"REFUSAL","operativeOrders":[{"targetAct":"Ústavní stížnost stěžovatele Z. K.","kind":"REFUSE","text":"Ústavní stížnost se odmítá."}],"precedentLinks":[{"fileNumber":"II.ÚS 1087/14","sourceRefs":["S0018"],"usage":"REFERENCED","proposition":"V předchozí ústavní stížnosti téhož stěžovatele byla odmítnuta stížnost proti rozhodnutím, v nichž obecné soudy dospěly k závěru, že postup vedlejší účastnice byl lege artis. Tato otázka je již vyřešena.","resolvedDecisionId":"ECLI:CZ:US:2014:2.US.1087.14.1","precedent_source_units":["legal_question:1000"],"precedent_target_units":[],"precedent_target_id":"ECLI:CZ:US:2014:2.US.1087.14.1"}],"caseDomain":"CONSTITUTIONAL"},"found":true,"public_gate":{"mode":"public","precedent_links_hidden":1,"precedent_superseded_hidden":0,"arguments_hidden":1,"arguments_preview":1,"continuity_hidden":0,"continuity_preview":1,"relations_preview":1,"login_path":"/api/auth/oauth/keycloak/start","indexable":false,"canonical_url":"https://fragmea.com/judikatura/rozhodnuti/ECLI:CZ:US:2019:3.US.2499.17.1","json_url":"https://app-api.fragmea.com/api/public/v3/decision/ECLI:CZ:US:2019:3.US.2499.17.1"}}