{"document_id":"ECLI:CZ:US:2019:3.US.2589.17.2","court":"usoud","case_number":"III. ÚS 2589/17","ecli":"ECLI:CZ:US:2019:3.US.2589.17.2","url":"https://nalus.usoud.cz:443/Search/GetText.aspx?sz=3-2589-17_2","decision_date":"2019-07-23","decision_type":"Nález","case_domain":"CONSTITUTIONAL","disposition_type":"GRANTED","subject":"Přezkum oprávněnosti pohledávky dlužníků zajištěného věřitele","legal_sentence":"Postupem obecných soudů, které vyšly z právní úpravy neumožňující přezkoumat oprávněnost pohledávky dlužníků zajištěného věřitele z hlediska toho, zda příslušná úvěrová smlouva, resp. smlouva o půjčce neobsahuje tzv. zneužívající klauzule, přičemž tato právní úprava byla následně prohlášena za neústavní, byl porušen čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod , a to za současného porušení čl. 37 odst. 3 Listiny základních práv a svobod z toho důvodu, že příslušná právní úprava, jde-li o výkon popěrného práva, bez racionálního důvodu rozlišovala mezi dlužníky zajištěných a nezajištěných pohledávek. Z toho plyne povinnost věcně projednat podanou žalobu v nově otevřeném řízení za přímého použití čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod ; jen tak lze zjednat průchod ústavnímu řešení vzniklé situace a dostát závazkům, které plynou z členství České republiky v Evropské unii.","metadata_regulation_keys":["182/2006:§192","182/2006:§410","182/2006:§196","182/2006:§160","1/1993:čl1","2/1993:čl36","2/1993:čl37"],"analysis":{"proceedingType":"CONSTITUTIONAL_COMPLAINT","subject":"Přezkum oprávněnosti pohledávky dlužníků zajištěného věřitele","facts":[{"sourceRefs":["S0015"],"text":"Stěžovatelé uzavřeli s věřitelem (RM investiční družstvo) spotřebitelskou smlouvu o půjčce na 150 000 Kč, z níž zaplatili 94 147 Kč. Smlouva obsahovala znevýhodňující ustanovení (zástava v desetinásobné hodnotě, rozhodčí doložka)."},{"sourceRefs":["S0016"],"text":"Dne 2. 8. 2013 podali stěžovatelé návrh na insolvenční řízení s žádostí o oddlužení; insolvenční soud oddlužení povolil. Věřitel přihlásil pohledávku ve výši 1 096 605,54 Kč, což stěžovatelé považovali za nepřiměřené."},{"sourceRefs":["S0016"],"text":"Insolvenční správce i stěžovatelé pohledávku popřeli na schůzi věřitelů; věřitel jako majoritní prosadil odvolání správce a nový správce pohledávku uznal."},{"sourceRefs":["S0011"],"text":"Stěžovatelé podali incidenční žalobu na určení pravosti a výše pohledávky. Krajský soud žalobu odmítl s odůvodněním, že podle § 410 odst. 2 insolvenčního zákona popření pohledávky zajištěného věřitele nemá účinky, a stěžovatelé nejsou oprávněni k podání žaloby."},{"sourceRefs":["S0012","S0013"],"text":"Vrchní soud potvrdil, Nejvyšší soud dovolání odmítl jako nepřípustné, neboť otázka byla řešena v souladu s jeho judikaturou."}],"previousProceedings":[{"fileNumber":"26 ICm 176/2014-10","sourceRefs":["S0011"],"outcomeSummary":"Odmítl žalobu stěžovatelů na určení pravosti a výše pohledávky s odůvodněním, že podle § 410 odst. 2 insolvenčního zákona popření pohledávky zajištěného věřitele nemá účinky, a stěžovatelé nejsou osobami oprávněnými k podání žaloby.","court":"Krajský soud v Brně","decisionDate":"29. července 2014"},{"fileNumber":"11 VSOL 145/2014-18","sourceRefs":["S0012"],"outcomeSummary":"Potvrdil usnesení krajského soudu a rozhodl, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů odvolacího řízení.","court":"Vrchní soud v Olomouci","decisionDate":"26. listopadu 2014"},{"fileNumber":"29 ICdo 26/2015-31","sourceRefs":["S0013"],"outcomeSummary":"Odmítl dovolání stěžovatelů jako nepřípustné, neboť řešení otázky je v souladu s judikaturou dovolacího soudu.","court":"Nejvyšší soud","decisionDate":"30. března 2017"}],"legalQuestions":[{"issueType":"FUNDAMENTAL_RIGHT","question":"Zda ustanovení § 410 odst. 2 insolvenčního zákona, omezující právo dlužníka popřít pohledávku zajištěného věřitele, porušuje základní práva stěžovatelů na soudní ochranu a rovnost účastníků řízení.","sourceRefs":["S0017","S0018"],"courtAssessment":{"sourceRefs":["S0033","S0034"],"testApplied":"PROPORTIONALITY","text":"Napadená právní úprava bez racionálního důvodu rozlišovala mezi dlužníky zajištěných a nezajištěných věřitelů, čímž porušila právo na soudní ochranu (čl. 36 odst. 1 Listiny) a rovnost účastníků (čl. 37 odst. 3 Listiny ve spojení s čl. 1 odst. 1 Ústavy). Stěžovatelé neměli jinou možnost, jak čelit věřitelově pohledávce, než podat žalobu, ačkoli podle tehdejší judikatury nebyla účinná. Plénum Ústavního soudu v nálezu sp. zn. Pl. ÚS 2/19 vyslovilo neústavnost předmětného ustanovení.","outcome":"VIOLATION_FOUND"},"arguments":[{"argument":"Ustanovení § 410 odst. 2 insolvenčního zákona neomezuje právo dlužníka podat incidenční žalobu, neboť pouze stanoví, že popření nezajištěné pohledávky má stejné účinky jako popření insolvenčním správcem; u zajištěných pohledávek je třeba postupovat podle § 190 až 202 insolvenčního zákona a incidenční žalobu jsou povinni podat sami dlužníci. Odmítnutí žaloby je v rozporu s právem na soudní ochranu.","courtTreatment":"REJECTED","courtSourceRefs":["S0032"],"sourceRefs":["S0017"],"importance":"CORE","parties":["Ludmila Ticháčková","Vlastimil Ticháček"],"courtExplanation":"Insolvenční zákon neumožňoval výklad zastávaný stěžovateli; z ustanovení zřetelně plyne úmysl zákonodárce přiznat účinky popěrného úkonu dlužníka toliko vůči pohledávce nezajištěné."}],"id":"LQ001","raisedBy":["Ludmila Ticháčková","Vlastimil Ticháček"],"precedent_cited_by_counts":{"REFERENCED":1},"precedent_relies_on_gated":true,"precedent_relies_on_count_hidden":3,"precedent_relies_on_superseded":false}],"review":{"scope":{"challengedActs":[{"sourceRefs":["S0004"],"description":"Usnesení Krajského soudu v Brně ze dne 29.7.2014 č.j. 26 ICm 176/2014-10, usnesení Vrchního soudu v Olomouci ze dne 26.11.2014 č.j. 11 VSOL 145/2014-18 a usnesení Nejvyššího soudu ze dne 30.3.2017 č.j. 29 ICdo 26/2015-31.","type":"COURT_DECISION"}],"allegedViolations":[{"regulations":"čl. 36 odst. 1 Listiny","right":"Právo na soudní ochranu"},{"regulations":"čl. 37 odst. 3 Listiny, čl. 1 odst. 1 Ústavy","right":"Rovnost účastníků řízení"}]},"admissibility":{"overallStatus":"ADMISSIBLE","reason":"Ústavní stížnost byla podána včas oprávněnými stěžovateli, kteří vyčerpali všechny procesní prostředky.","sourceRefs":["S0028"]},"findings":[{"reason":"Obecné soudy aplikovaly ústavně nekonformní právní úpravu, která stěžovatelům znemožnila přezkum oprávněnosti pohledávky zajištěného věřitele.","regulations":"čl. 36 odst. 1 Listiny","reasonSourceRefs":["S0033"],"right":"Právo na soudní ochranu (čl. 36 odst. 1 Listiny)","outcome":"VIOLATED","precedent_relies_on_gated":true,"precedent_relies_on_count_hidden":1,"precedent_relies_on_superseded":false},{"reason":"Právní úprava bez racionálního důvodu rozlišovala mezi dlužníky zajištěných a nezajištěných věřitelů.","regulations":"čl. 37 odst. 3 Listiny, čl. 1 odst. 1 Ústavy","reasonSourceRefs":["S0033"],"right":"Rovnost účastníků řízení (čl. 37 odst. 3 Listiny ve spojení s čl. 1 odst. 1 Ústavy)","outcome":"VIOLATED","precedent_relies_on_gated":true,"precedent_relies_on_count_hidden":1,"precedent_relies_on_superseded":false}],"bindingInstructions":["Krajský soud v Brně je povinen věcně projednat incidenční žalobu stěžovatelů na určení pravosti a výše pohledávky věřitele."]},"dispositionType":"GRANTED","operativeOrders":[{"targetAct":"Usnesení Krajského soudu v Brně ze dne 29.7.2014 č.j. 26 ICm 176/2014-10, usnesení Vrchního soudu v Olomouci ze dne 26.11.2014 č.j. 11 VSOL 145/2014-18 a usnesení Nejvyššího soudu ze dne 30.3.2017 č.j. 29 ICdo 26/2015-31","kind":"FIND_VIOLATION","text":"Usneseními Nejvyššího soudu ze dne 30. března 2017 č. j. 29 ICdo 26/2015-31, Vrchního soudu v Olomouci ze dne 26. listopadu 2014 č. j. 11 VSOL 145/2014-18 a Krajského soudu v Brně ze dne 29. července 2014 č. j. 26 ICm 176/2014-10 (KSBR 26 INS 21585/2013) bylo porušeno základní právo stěžovatelů na soudní ochranu zaručené čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod a princip rovnosti účastníků řízení podle čl. 37 odst. 3 Listiny základních práv a svobod ve spojení s čl. 1 odst. 1 Ústavy České republiky."},{"targetAct":"Usnesení Krajského soudu v Brně ze dne 29.7.2014 č.j. 26 ICm 176/2014-10, usnesení Vrchního soudu v Olomouci ze dne 26.11.2014 č.j. 11 VSOL 145/2014-18 a usnesení Nejvyššího soudu ze dne 30.3.2017 č.j. 29 ICdo 26/2015-31","kind":"QUASH_DECISION","text":"Usnesení Nejvyššího soudu ze dne 30. března 2017 č. j. 29 ICdo 26/2015-31, Vrchního soudu v Olomouci ze dne 26. listopadu 2014 č. j. 11 VSOL 145/2014-18 a Krajského soudu v Brně ze dne 29. července 2014 č. j. 26 ICm 176/2014-10 (KSBR 26 INS 21585/2013) se ruší."},{"kind":"OTHER","text":"Stěžovatelům se náhrada nákladů zastoupení před Ústavním soudem nepřiznává."}],"precedentLinks":[{"fileNumber":"Pl. ÚS 2/19","sourceRefs":["S0033"],"usage":"FOLLOWED","proposition":"Ustanovení § 410 odst. 2 insolvenčního zákona, ve znění do 30.6.2017, bylo v rozporu s čl. 36 odst. 1 a čl. 37 odst. 3 Listiny ve spojení s čl. 1 odst. 1 Ústavy.","resolvedDecisionId":"ECLI:CZ:US:2019:Pl.US.2.19.1","precedent_source_units":["legal_question:1000","finding:950000","finding:950001"],"precedent_target_units":["legal_question:1000","legal_sentence:990000"],"precedent_target_id":"ECLI:CZ:US:2019:Pl.US.2.19.1"}],"caseDomain":"CONSTITUTIONAL"},"found":true,"reviewed_decision_id":"ECLI:CZ:NS:2017:29.ICDO.26.2015.1","legal_sentence_precedents":{"cited_by_counts":{"REFERENCED":1}},"public_gate":{"mode":"public","precedent_links_hidden":2,"precedent_superseded_hidden":0,"arguments_hidden":0,"arguments_preview":1,"continuity_hidden":0,"continuity_preview":1,"relations_preview":1,"login_path":"/api/auth/oauth/keycloak/start","indexable":true,"canonical_url":"https://fragmea.com/judikatura/rozhodnuti/ECLI:CZ:US:2019:3.US.2589.17.2","json_url":"https://app-api.fragmea.com/api/public/v3/decision/ECLI:CZ:US:2019:3.US.2589.17.2"}}