{"document_id":"ECLI:CZ:US:2020:2.US.2522.19.2","court":"usoud","case_number":"II. ÚS 2522/19","ecli":"ECLI:CZ:US:2020:2.US.2522.19.2","url":"https://nalus.usoud.cz:443/Search/GetText.aspx?sz=2-2522-19_2","decision_date":"2020-12-10","decision_type":"Nález","case_domain":"CONSTITUTIONAL","disposition_type":"GRANTED","subject":"Právo na dovolenou v období sporu o neplatnost výpovědi z pracovního poměru; povinnost předložit předběžnou otázku SDEU","legal_sentence":"I. Ústavně konformní výklad ustanovení § 237 zákona č. 99/1963 Sb. , občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů, vyžaduje, aby za přípustné bylo považováno i dovolání směřující proti napadenému rozhodnutí odvolacího soudu, které závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe Soudního dvora Evropské unie. II. Dovolává-li se účastník řízení právního názoru formulovaného v závazné části rozsudku Soudního dvora Evropské unie jako kategorický ve vztahu k určitému širšímu okruhu situací, aniž z něj v odůvodnění rozsudku definuje výjimky či jiné limitace, a obecný soud má za to, že situace účastníka řízení sice patří do tohoto okruhu, ale takový právní názor se na ni podle svého účelu nevztahuje, je jeho povinností předložit Soudnímu dvoru Evropské unie předběžnou otázku, pokud jej na účastníkovu situaci vztáhnout nehodlá. Nahradí-li tento postup vlastním zužujícím výkladem, dopouští se porušení práva na zákonného soudce dle čl. 38 odst. 1 Listiny základních práv a svobod tohoto účastníka řízení. III. Domáhá-li se dovolatel v řízení o dovolání dle zákona č. 99/1963 Sb. , občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů, závěrů rozhodovací praxe Soudního dvora Evropské unie, je Nejvyšší soud povinen tyto závěry, nejsou-li zcela zjevně pro danou věc bez relevance, při rozhodnutí o dovolání zohlednit a v odůvodnění svého rozhodnutí se vypořádat s tím, jakým způsobem se do jeho rozhodnutí promítly, zejména zda a proč je na danou věc bylo, či nebylo možno vztáhnout. Neučiní-li tak, dopouští se tím porušení ústavně zaručeného základního práva dovolatele na soudní ochranu dle čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod .","metadata_regulation_keys":["262/2006:§52","262/2006:§69","262/2006:§72","99/1963:§243f","99/1963:§237","1/1993:čl1","1/1993:čl10","2/1993:čl38","2/1993:čl36"],"analysis":{"proceedingType":"CONSTITUTIONAL_COMPLAINT","subject":"Právo na dovolenou v období sporu o neplatnost výpovědi z pracovního poměru; povinnost předložit předběžnou otázku SDEU","facts":[{"sourceRefs":["S0010"],"text":"Stěžovatelka byla zaměstnankyní vedlejší účastnice. V roce 2013 jí byla dána výpověď, kterou soud v roce 2016 prohlásil za neplatnou. Po dobu sporu (2013-2017) jí nebyla přidělována práce, ale pracovní poměr trval."},{"sourceRefs":["S0011"],"text":"Po návratu do práce v roce 2017 stěžovatelka požádala o čerpání dovolené na období 18.-31.7.2017 s tím, že jí zbývá 52,5 dne dovolené. Zaměstnavatel nesouhlasil, tvrdil, že má nárok jen na 2,5 dne."},{"sourceRefs":["S0012"],"text":"Stěžovatelka přesto v uvedeném období práci nevykonávala, neboť se domnívala, že čerpá dovolenou. Zaměstnavatel to považoval za hrubé porušení povinností a dal jí výpověď podle § 52 písm. g) zákoníku práce."},{"sourceRefs":["S0013","S0014"],"text":"Stěžovatelka podala žalobu na určení neplatnosti výpovědi. Nalézací soud a odvolací soud žalobu zamítly s odůvodněním, že v období sporu o první výpověď jí nevznikal nárok na dovolenou, protože nevykonávala práci."},{"sourceRefs":["S0015"],"text":"Nejvyšší soud dovolání odmítl jako nepřípustné s tím, že odkaz stěžovatelky na směrnici o pracovní době a judikaturu SDEU je 'zcela mimo dosah' napadeného rozhodnutí."}],"previousProceedings":[{"fileNumber":"115 C 231/2017-66","sourceRefs":["S0013"],"outcomeSummary":"Zamítl žalobu na určení neplatnosti výpovědi a uložil stěžovatelce zaplatit náhradu nákladů řízení. Ztotožnil se s argumentací žalované, že stěžovatelce nevznikl nárok na dovolenou, neboť nevykonávala práci, a nepřítomnost na pracovišti vyhodnotil jako úmyslné porušení povinností zvlášť hrubým způsobem.","court":"Městský soud v Brně","decisionDate":"8. 6. 2018"},{"fileNumber":"15 Co 214/2018-97","sourceRefs":["S0014"],"outcomeSummary":"Potvrdil rozsudek nalézacího soudu a uložil stěžovatelce zaplatit náhradu nákladů odvolacího řízení. Ztotožnil se s právními závěry nalézacího soudu, názor stěžovatelky o vzniku nároku na dovolenou označil za absurdní a poukázal na rozhodovací praxi a komentářovou literaturu.","court":"Krajský soud v Brně","decisionDate":"4. 12. 2018"},{"fileNumber":"21 Cdo 1423/2019-109","sourceRefs":["S0015"],"outcomeSummary":"Odmítl dovolání pro nepřípustnost dle § 243c odst. 1 o. s. ř. Uvedl, že stěžovatelka dostatečně nevymezila rozpor s dřívější rozhodovací praxí, a že odkaz na čl. 7 směrnice o pracovní době a judikaturu SDEU je 'zcela mimo dosah' napadeného rozhodnutí odvolacího soudu.","court":"Nejvyšší soud","decisionDate":"24. 5. 2019"}],"legalQuestions":[{"issueType":"FUNDAMENTAL_RIGHT","question":"Zda Nejvyšší soud porušil právo stěžovatelky na soudní ochranu podle čl. 36 odst. 1 Listiny tím, že se v odůvodnění usnesení o odmítnutí dovolání dostatečně nevypořádal s její námitkou ohledně výkladu čl. 7 směrnice o pracovní době a judikatury SDEU (věc C-282/10).","sourceRefs":["S0069"],"courtAssessment":{"sourceRefs":["S0069"],"testApplied":"ARBITRARINESS_EXCLUSION","text":"Nejvyšší soud se dostatečně nezabýval námitkou stěžovatelky ohledně výkladu čl. 7 směrnice o pracovní době a judikatury SDEU, ačkoliv tato námitka nebyla prima vista irelevantní. Tím zatížil své rozhodnutí nepřezkoumatelností a porušil právo stěžovatelky na soudní ochranu dle čl. 36 odst. 1 Listiny.","outcome":"VIOLATION_FOUND"},"arguments":[{"argument":"Stěžovatelka namítala, že odůvodnění usnesení Nejvyššího soudu je neúplné a nedostatečné, neboť se nevypořádal s její námitkou, že podle směrnice o pracovní době a judikatury SDEU jí v rozhodném období právo na dovolenou vznikalo. Nejvyšší soud její odkaz na čl. 7 směrnice a věc C-282/10 označil za 'zcela mimo dosah' napadeného rozhodnutí, aniž by vysvětlil proč.","courtTreatment":"ACCEPTED","courtSourceRefs":["S0069"],"sourceRefs":["S0017"],"importance":"CORE","parties":["Ing. arch. Ludmila Kohutová"],"courtExplanation":"Ústavní soud shledal, že Nejvyšší soud se s touto námitkou dostatečně nevypořádal, ačkoliv byla pro posouzení věci klíčová, čímž zatížil své rozhodnutí vadou nepřezkoumatelnosti, která dosahuje intenzity porušení čl. 36 odst. 1 Listiny."}],"id":"LQ001","raisedBy":["Ing. arch. Ludmila Kohutová"],"precedent_cited_by_counts":{"FOLLOWED":1,"REFERENCED":1}},{"issueType":"FUNDAMENTAL_RIGHT","question":"Zda Nejvyšší soud porušil právo stěžovatelky na zákonného soudce podle čl. 38 odst. 1 Listiny tím, že nepředložil SDEU předběžnou otázku ohledně výkladu čl. 7 směrnice o pracovní době ve vztahu k situaci, kdy zaměstnanec nevykonává práci po dobu sporu o neplatnost výpovědi.","sourceRefs":["S0076","S0080"],"courtAssessment":{"sourceRefs":["S0080"],"testApplied":"OTHER","text":"Nejvyšší soud nepředložil SDEU předběžnou otázku, ačkoliv k tomu byl povinen podle čl. 267 SFEU, neboť otázka výkladu čl. 7 směrnice o pracovní době ve vztahu k situaci, kdy zaměstnanec nevykonává práci po dobu sporu o neplatnost výpovědi, nebyla dosud SDEU vyřešena a nebyla ani zcela jasná. Tím zasáhl do pravomoci SDEU a porušil právo stěžovatelky na zákonného soudce dle čl. 38 odst. 1 Listiny.","outcome":"VIOLATION_FOUND"},"arguments":[],"id":"LQ002","raisedBy":["Ing. arch. Ludmila Kohutová"],"precedent_cited_by_counts":{"FOLLOWED":1,"REFERENCED":2},"arguments_hidden":1},{"issueType":"ADMISSIBILITY","question":"Zda je přípustnost dovolání podle § 237 o. s. ř. založena i tehdy, je-li rozhodnutí odvolacího soudu v rozporu s judikaturou SDEU, a zda Nejvyšší soud pochybil, když dovolání pro nepřípustnost odmítl.","sourceRefs":["S0072","S0073"],"courtAssessment":{"sourceRefs":["S0072","S0073"],"testApplied":"OTHER","text":"Ústavní soud dospěl k závěru, že § 237 o. s. ř. je třeba vykládat ústavně konformně tak, že přípustnost dovolání je založena i tehdy, je-li rozhodnutí odvolacího soudu v rozporu s judikaturou SDEU. Nejvyšší soud proto pochybil, když dovolání stěžovatelky odmítl jako nepřípustné, aniž by se touto otázkou zabýval.","outcome":"ACCEPTED"},"arguments":[],"id":"LQ003","raisedBy":["Ing. arch. Ludmila Kohutová","COURT"],"precedent_cited_by_counts":{"FOLLOWED":2},"arguments_hidden":2,"precedent_relies_on_gated":true,"precedent_relies_on_count_hidden":1,"precedent_relies_on_superseded":true,"precedent_relies_on_superseded_indirect":false}],"regulationInterpretations":[{"sourceRefs":["S0072","S0073"],"interpretation":"Přípustnost dovolání podle § 237 o. s. ř. je založena i tehdy, je-li rozhodnutí odvolacího soudu v rozporu s judikaturou Soudního dvora Evropské unie.","regulations":"§ 237 o. s. ř.","precedent_cited_by_counts":{"FOLLOWED":2},"precedent_relies_on_gated":true,"precedent_relies_on_count_hidden":1,"precedent_relies_on_superseded":true,"precedent_relies_on_superseded_indirect":false},{"sourceRefs":["S0057","S0076"],"interpretation":"Soud rozhodující v posledním stupni je povinen předložit SDEU předběžnou otázku i bez návrhu účastníka, pokud je otázka výkladu unijního práva prima facie relevantní a není zcela jasná (acte clair) ani již vyřešená (acte eclair).","regulations":"čl. 267 Smlouvy o fungování Evropské unie","precedent_cited_by_counts":{"FOLLOWED":4,"REFERENCED":3},"precedent_relies_on_gated":true,"precedent_relies_on_count_hidden":2,"precedent_relies_on_superseded":false}],"review":{"scope":{"challengedActs":[{"sourceRefs":["S0003"],"description":"Rozsudek Městského soudu v Brně ze dne 8. 6. 2018 č. j. 115 C 231/2017-66, kterým byla zamítnuta žaloba na určení neplatnosti výpovědi.","type":"COURT_DECISION"},{"sourceRefs":["S0003"],"description":"Rozsudek Krajského soudu v Brně ze dne 4. 12. 2018 č. j. 15 Co 214/2018-97, kterým byl potvrzen rozsudek nalézacího soudu.","type":"COURT_DECISION"},{"sourceRefs":["S0003"],"description":"Usnesení Nejvyššího soudu ze dne 24. 5. 2019 č. j. 21 Cdo 1423/2019-109, kterým bylo dovolání odmítnuto pro nepřípustnost.","type":"COURT_DECISION"}],"allegedViolations":[{"regulations":"čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod","right":"právo na soudní ochranu"},{"regulations":"čl. 38 odst. 1 Listiny základních práv a svobod","right":"právo na zákonného soudce"}]},"admissibility":{"overallStatus":"ADMISSIBLE","reason":"Ústavní stížnost byla shledána přípustnou, neboť stěžovatelka vyčerpala všechny procesní prostředky a námitky mají ústavněprávní rozměr.","sourceRefs":["S0029"],"questionAssessments":[{"questionId":"LQ003","outcome":"ACCEPTED","status":"ADMISSIBLE"}]},"findings":[{"reason":"Nejvyšší soud se dostatečně nevypořádal s námitkou stěžovatelky ohledně výkladu unijního práva a judikatury SDEU, čímž zatížil své rozhodnutí nepřezkoumatelností.","regulations":"čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod","reasonSourceRefs":["S0069"],"right":"právo na soudní ochranu dle čl. 36 odst. 1 Listiny","outcome":"VIOLATED","precedent_cited_by_counts":{"FOLLOWED":2,"REFERENCED":1}},{"reason":"Nejvyšší soud nepředložil SDEU předběžnou otázku, ačkoliv k tomu byl povinen, a nahradil vlastním výkladem výklad SDEU.","regulations":"čl. 38 odst. 1 Listiny základních práv a svobod","reasonSourceRefs":["S0080"],"right":"právo na zákonného soudce dle čl. 38 odst. 1 Listiny","outcome":"VIOLATED","precedent_cited_by_counts":{"FOLLOWED":3,"REFERENCED":2}}],"bindingInstructions":["Obecné soudy jsou povinny se v dalším řízení zabývat směrnicí o pracovní době a relevantní judikaturou SDEU k čl. 7, zejména rozsudky ve věcech C-282/10 a C-762/18 a C-37/19, a náležitě je zohlednit v odůvodnění svých rozhodnutí."]},"dispositionType":"GRANTED","operativeOrders":[{"targetAct":"všechna tři napadená rozhodnutí","kind":"FIND_VIOLATION","text":"Rozsudkem Městského soudu v Brně ze dne 8. 6. 2018 č. j. 115 C 231/2017-66, rozsudkem Krajského soudu v Brně ze dne 4. 12. 2018 č. j. 15 Co 214/2018-97 a usnesením Nejvyššího soudu ze dne 24. 5. 2019 č. j. 21 Cdo 1423/2019-109 byla porušena ústavně zaručená základní práva stěžovatelky na soudní ochranu dle čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod a na zákonného soudce dle čl. 38 odst. 1 Listiny."},{"targetAct":"všechna tři napadená rozhodnutí","kind":"QUASH_DECISION","text":"Tato rozhodnutí se proto ruší."}],"precedentLinks":[{"fileNumber":"II. ÚS 2504/10","sourceRefs":["S0054"],"usage":"FOLLOWED","proposition":"Porušení povinnosti položit předběžnou otázku SDEU může založit porušení práva na soudní ochranu a na zákonného soudce.","resolvedDecisionId":"ECLI:CZ:US:2012:2.US.2504.10.1","precedent_source_units":["interpretation:900001"],"precedent_target_units":["interpretation:900000"],"precedent_target_id":"ECLI:CZ:US:2012:2.US.2504.10.1"}],"caseDomain":"CONSTITUTIONAL"},"found":true,"legal_sentence_precedents":{"cited_by_counts":{"FOLLOWED":3,"REFERENCED":2}},"public_gate":{"mode":"public","precedent_links_hidden":5,"precedent_superseded_hidden":0,"arguments_hidden":3,"arguments_preview":1,"continuity_hidden":0,"continuity_preview":1,"relations_preview":1,"login_path":"/api/auth/oauth/keycloak/start","indexable":true,"canonical_url":"https://fragmea.com/judikatura/rozhodnuti/ECLI:CZ:US:2020:2.US.2522.19.2","json_url":"https://app-api.fragmea.com/api/public/v3/decision/ECLI:CZ:US:2020:2.US.2522.19.2"}}