{"document_id":"ECLI:CZ:US:2020:2.US.2929.18.1","court":"usoud","case_number":"II. ÚS 2929/18","ecli":"ECLI:CZ:US:2020:2.US.2929.18.1","url":"https://nalus.usoud.cz:443/Search/GetText.aspx?sz=2-2929-18_1","decision_date":"2020-03-06","decision_type":"Nález","case_domain":"CONSTITUTIONAL","disposition_type":"GRANTED","subject":"Porušení zásady in dubio pro reo a práva na spravedlivý proces v trestním řízení pro pokus vraždy","legal_sentence":"Princip presumpce neviny a z něj plynoucí princip in dubio pro reo dle čl. 40 odst. 2 Listiny základních práv a svobod vyžadují, aby stát prokazoval vinu obviněného, a nikoli aby obviněný prokazoval svou nevinu. Při hodnocení shromážděných důkazů přitom nesmějí orgány činné v trestním řízení vycházet z předem pojatého přesvědčení, že obviněný spáchal čin, jenž je mu kladen za vinu. Pakliže i po provedení dokazování přetrvávají důvodné pochybnosti o existenci relevantních skutkových okolností případu nebo lze rozumně dospět k vícerým verzím skutkového děje, přičemž tyto pochybnosti nelze odstranit ani provedením dalšího důkazu, orgány činné v trestním řízení jsou povinny rozhodnout ve prospěch obviněného. Je-li při určování osoby pravděpodobného pachatele trestného činu využita tzv. vylučovací metoda, orgány činné v trestním řízení jsou povinny postupovat obzvláště obezřetně, korektním, jednoznačným a vyčerpávajícím způsobem eliminovat všechny další racionální varianty skutkového děje a své závěry logicky a přesvědčivě odůvodnit. Pokud orgány činné v trestním řízení těmto zvýšeným nárokům nedostojí, zpravidla tím poruší ústavně garantovaná práva obviněného podle čl. 40 odst. 2 Listiny základních práv a svobod .","metadata_regulation_keys":["141/1961:§2","2/1993:čl40","2/1993:čl36","2/1993:čl8","209/1992:čl6"],"analysis":{"proceedingType":"CONSTITUTIONAL_COMPLAINT","subject":"Porušení zásady in dubio pro reo a práva na spravedlivý proces v trestním řízení pro pokus vraždy","facts":[{"sourceRefs":["S0009"],"text":"Dne 29. 10. 2016 vyrazili čtyři muži – stěžovatel A. K., poškozený V. K., A. M. a E. S. – na rybářský výlet k jihočeským rybníkům. Během cesty a u rybníka společně konzumovali alkohol (tři lahve vodky, jednu lahev koňaku a dvě přepravky piva) a byli silně opilí."},{"sourceRefs":["S0009"],"text":"V noci z 29. na 30. 10. 2016 došlo k napadení poškozeného V. K. – byl nejméně šestkrát bodnut nožem do zad a jednou do levého podžebří. Poškozený si na událost z důvodu opilosti nepamatoval. Stěžovatel zpočátku také uváděl výpadek paměti, později si vzpomněl na drobné konflikty. Svědek E. S. tvrdil, že v rozhodné době tvrdě spal. Svědek A. M. nejprve uvedl, že spal, ale později svou výpověď změnil a tvrdil, že viděl stěžovatele, jak napadá poškozeného nožem."},{"sourceRefs":["S0010"],"text":"Po napadení muži naložili poškozeného do auta a snažili se najít pomoc. Z palubní kamery auta byl pořízen zvukový záznam, na kterém stěžovatel opakovaně říká „jsem vinen“ a omlouvá se, ale zároveň se ptá, co se stalo. Záznam je nesrozumitelný, útržkovitý a obsahuje vulgární výrazy. Muži nakonec dojeli k nočnímu klubu, kde přivolali záchrannou službu."},{"sourceRefs":["S0011","S0012"],"text":"Dne 30. 10. 2016 byli stěžovatel, A. M. a E. S. zadrženi jako podezřelí. Následně byli A. M. a E. S. propuštěni a vedeni jako svědci. Stěžovatel byl vzat do vazby. Na oblečení stěžovatele i dalších osob a na různých místech byly nalezeny stopy krve poškozeného. Útočná zbraň (nůž) nebyla jednoznačně identifikována – jeden zajištěný nůž odpovídal rozměry, ale nebyly na něm stopy krve."}],"previousProceedings":[{"fileNumber":"16 T 12/2017","sourceRefs":["S0013"],"outcomeSummary":"Stěžovatel byl uznán vinným z pokusu zvlášť závažného zločinu vraždy (§ 140 odst. 1 tr. zákoníku) a odsouzen k trestu odnětí svobody v délce 8 let a k trestu vyhoštění na 7 let. Soud v podstatě převzal verzi svědka A. M., stěžovatelovy výpovědi označil za nekonzistentní a nevěrohodné. Nepřímý úmysl usmrtit dovodil z intenzity útoku, povahy zbraně a údajné lhostejnosti k záchraně.","court":"Krajský soud v Českých Budějovicích","decisionDate":"18. 7. 2017"},{"fileNumber":"8 To 103/2017","sourceRefs":["S0014"],"outcomeSummary":"Odvolání stěžovatele bylo zamítnuto. Soud se plně ztotožnil s hodnocením důkazů prvostupňového soudu a označil závěr o pachatelství stěžovatele za „naprosto logický“. Veřejné zasedání trvalo 40 minut, došlo pouze k vyslechnutí stran.","court":"Vrchní soud v Praze","decisionDate":"18. 10. 2017"},{"fileNumber":"3 Tdo 506/2018","sourceRefs":["S0015"],"outcomeSummary":"Dovolání stěžovatele bylo odmítnuto. Dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. nebyl shledán, neboť námitky byly skutkového charakteru. Nebyl shledán ani extrémní nesoulad mezi provedenými důkazy a skutkovými zjištěními.","court":"Nejvyšší soud","decisionDate":"30. 5. 2018"}],"legalQuestions":[{"issueType":"FUNDAMENTAL_RIGHT","question":"Zda obecné soudy porušily zásadu in dubio pro reo a právo na spravedlivý proces tím, že uznaly stěžovatele vinným z pokusu vraždy, aniž by bylo s jistotou nade všechnu rozumnou pochybnost prokázáno, že pachatelem útoku je právě on.","sourceRefs":["S0017"],"courtAssessment":{"sourceRefs":["S0052","S0056"],"testApplied":"ARBITRARINESS_EXCLUSION","text":"Ústavní soud konstatoval, že obecné soudy porušily princip in dubio pro reo (čl. 40 odst. 2 Listiny), právo na spravedlivý proces (čl. 36 odst. 1 Listiny) a právo na osobní svobodu (čl. 8 odst. 1 Listiny). Soudy neprokázaly vinu stěžovatele s jistotou nade všechnu rozumnou pochybnost; klíčový přímý důkaz (výpověď A. M.) nebyl řádně hodnocen a nepřímé důkazy byly deformovány. Závěr o pachatelství byl nepřezkoumatelný a svévolný.","outcome":"VIOLATION_FOUND"},"arguments":[{"argument":"Stěžovatel poukázal na rozpory ve výpovědích svědka A. M., jeho ovlivnění alkoholem a skutečnost, že si ze čtyř opilých osob pouze A. M. pamatuje útok. Dále namítl, že nebylo zkoumáno, zda mohl poškozeného napadnout někdo jiný (např. A. M. sám nebo neznámá osoba), a že útočná zbraň nebyla spolehlivě určena. Za této situace měly soudy aplikovat zásadu in dubio pro reo.","courtTreatment":"ACCEPTED","courtSourceRefs":["S0043","S0044","S0045","S0047","S0048","S0049","S0050","S0052"],"sourceRefs":["S0017"],"importance":"CORE","parties":["stěžovatel A. K."],"courtExplanation":"Ústavní soud shledal, že obecné soudy neposoudily věrohodnost klíčového svědka A. M., nezkoumaly jeho schopnost vnímat a pamatovat si události pod vlivem alkoholu, a že závěr o vině nebylo možné založit ani na řetězci nepřímých důkazů. Došlo k deformaci důkazů a extrémnímu rozporu mezi důkazy a skutkovými zjištěními."}],"id":"LQ001","raisedBy":["stěžovatel A. K."],"precedent_cited_by_counts":{"DISTINGUISHED":2,"FOLLOWED":3,"REFERENCED":8},"precedent_superseded_gated":true,"precedent_superseded_count_hidden":2,"precedent_superseded_usage":"DISTINGUISHED","precedent_relies_on_gated":true,"precedent_relies_on_count_hidden":1,"precedent_relies_on_superseded":false},{"issueType":"FUNDAMENTAL_RIGHT","question":"Zda bylo v trestním řízení řádně prokázáno, že stěžovatel jednal alespoň v nepřímém úmyslu usmrtit poškozeného.","sourceRefs":["S0017"],"courtAssessment":{"sourceRefs":["S0055"],"text":"Ústavní soud ponechal otázku prokázání subjektivní stránky trestného činu otevřenou, neboť ji bude možné posoudit až poté, co obecné soudy v návaznosti na tento nález řádně zjistí osobu pachatele.","outcome":"LEFT_OPEN"},"arguments":[],"id":"LQ002","raisedBy":["stěžovatel A. K."],"arguments_hidden":1}],"regulationInterpretations":[{"sourceRefs":["S0033"],"interpretation":"Zásada in dubio pro reo vyžaduje, aby přetrvávají-li po provedeném dokazování důvodné pochybnosti o existenci relevantních skutkových okolností (např. o osobě pachatele nebo zavinění), které nelze odstranit dalším důkazem, orgány činné v trestním řízení rozhodnou ve prospěch obviněného. Aplikace je namístě zejména tehdy, lze-li rozumně dospět k vícerým verzím skutkového děje nebo není možné jednoznačně se přiklonit k žádné ze skupiny odporujících si důkazů.","regulations":"čl. 40 odst. 2 Listiny základních práv a svobod (presumpce neviny a zásada in dubio pro reo)","precedent_cited_by_counts":{"DISTINGUISHED":2,"FOLLOWED":5,"REFERENCED":11},"precedent_superseded_gated":true,"precedent_superseded_count_hidden":2,"precedent_superseded_usage":"DISTINGUISHED","precedent_relies_on_gated":true,"precedent_relies_on_count_hidden":2,"precedent_relies_on_superseded":false}],"review":{"scope":{"challengedActs":[{"sourceRefs":["S0003"],"description":"Usnesení Nejvyššího soudu ze dne 30. 5. 2018 č. j. 3 Tdo 506/2018-30","type":"COURT_DECISION"},{"sourceRefs":["S0003"],"description":"Usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 18. 10. 2017 sp. zn. 8 To 103/2017","type":"COURT_DECISION"},{"sourceRefs":["S0003"],"description":"Rozsudek Krajského soudu v Českých Budějovicích ze dne 18. 7. 2017 sp. zn. 16 T 12/2017","type":"COURT_DECISION"}],"allegedViolations":[{"regulations":"čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod","right":"právo na spravedlivý proces"},{"regulations":"čl. 40 odst. 2 Listiny základních práv a svobod","right":"presumpce neviny a zásada in dubio pro reo"},{"regulations":"čl. 8 odst. 1 Listiny základních práv a svobod","right":"právo na osobní svobodu"}]},"admissibility":{"overallStatus":"ADMISSIBLE","reason":"Ústavní stížnost byla podána včas oprávněným stěžovatelem, který vyčerpal všechny zákonné procesní prostředky. Ústavní soud je příslušný k jejímu projednání.","sourceRefs":["S0024"]},"findings":[{"reason":"Obecné soudy nehodnotily důkazy řádně, nepřezkoumaly věrohodnost klíčového svědka a deformovaly důkazy, čímž porušily právo stěžovatele na spravedlivý proces.","regulations":"čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod","reasonSourceRefs":["S0052"],"right":"právo na spravedlivý proces (čl. 36 odst. 1 Listiny)","outcome":"VIOLATED","precedent_cited_by_counts":{"REFERENCED":1}},{"reason":"Soudy neaplikovaly zásadu in dubio pro reo, ačkoli po provedeném dokazování přetrvávaly důvodné pochybnosti o pachatelství stěžovatele.","regulations":"čl. 40 odst. 2 Listiny základních práv a svobod","reasonSourceRefs":["S0052"],"right":"presumpce neviny a zásada in dubio pro reo (čl. 40 odst. 2 Listiny)","outcome":"VIOLATED","precedent_cited_by_counts":{"DISTINGUISHED":2,"REFERENCED":6},"precedent_superseded_gated":true,"precedent_superseded_count_hidden":2,"precedent_superseded_usage":"DISTINGUISHED"},{"reason":"V důsledku porušení předchozích práv došlo k neoprávněnému omezení osobní svobody stěžovatele.","regulations":"čl. 8 odst. 1 Listiny základních práv a svobod","reasonSourceRefs":["S0052"],"right":"právo na osobní svobodu (čl. 8 odst. 1 Listiny)","outcome":"VIOLATED"}],"bindingInstructions":["Obecné soudy jsou povinny znovu posoudit provedené důkazy (případně doplnit dokazování) v intencích právního názoru Ústavního soudu, zejména řádně zhodnotit věrohodnost svědka A. M. a nepřímé důkazy, a své závěry srozumitelně a logicky odůvodnit."]},"dispositionType":"GRANTED","operativeOrders":[{"targetAct":"usnesení Nejvyššího soudu č. j. 3 Tdo 506/2018-30, usnesení Vrchního soudu v Praze sp. zn. 8 To 103/2017 a rozsudek Krajského soudu v Českých Budějovicích sp. zn. 16 T 12/2017","kind":"FIND_VIOLATION","text":"Usnesením Nejvyššího soudu ze dne 30. 5. 2018 č. j. 3 Tdo 506/2018-30, usnesením Vrchního soudu v Praze ze dne 18. 10. 2017 sp. zn. 8 To 103/2017 a rozsudkem Krajského soudu v Českých Budějovicích ze dne 18. 7. 2017 sp. zn. 16 T 12/2017 byla porušena ústavněprávní zásada in dubio pro reo dle čl. 40 odst. 2 Listiny základních práv a svobod, právo stěžovatele na spravedlivý proces dle čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod a právo stěžovatele na osobní svobodu dle čl. 8 odst. 1 Listiny základních práv a svobod."},{"targetAct":"usnesení Nejvyššího soudu č. j. 3 Tdo 506/2018-30, usnesení Vrchního soudu v Praze sp. zn. 8 To 103/2017 a rozsudek Krajského soudu v Českých Budějovicích sp. zn. 16 T 12/2017","kind":"QUASH_DECISION","text":"Tato rozhodnutí se proto ruší."}],"precedentLinks":[{"fileNumber":"II. ÚS 1975/08","sourceRefs":["S0031"],"usage":"FOLLOWED","proposition":"K zásahu do základních práv v trestním řízení musí existovat dostatečně silné ospravedlnění; veřejný zájem na potrestání legitimuje omezení osobní svobody jen při řádné aplikaci hmotného i procesního práva.","resolvedDecisionId":"ECLI:CZ:US:2009:2.US.1975.08.1","precedent_source_units":["interpretation:900000"],"precedent_target_units":["legal_sentence:990000","finding:950000"],"precedent_target_id":"ECLI:CZ:US:2009:2.US.1975.08.1"}],"caseDomain":"CONSTITUTIONAL"},"found":true,"legal_sentence_precedents":{"cited_by_counts":{"DISTINGUISHED":2,"FOLLOWED":4,"REFERENCED":12},"superseded_gated":true,"superseded_count_hidden":2,"superseded_usage":"DISTINGUISHED"},"precedent_superseded_count":6,"precedent_superseded_gated":true,"precedent_superseded_usage":"DISTINGUISHED","public_gate":{"mode":"public","precedent_links_hidden":3,"precedent_superseded_hidden":6,"arguments_hidden":1,"arguments_preview":1,"continuity_hidden":0,"continuity_preview":1,"relations_preview":1,"login_path":"/api/auth/oauth/keycloak/start","indexable":true,"canonical_url":"https://fragmea.com/judikatura/rozhodnuti/ECLI:CZ:US:2020:2.US.2929.18.1","json_url":"https://app-api.fragmea.com/api/public/v3/decision/ECLI:CZ:US:2020:2.US.2929.18.1"}}