{"document_id":"ECLI:CZ:US:2020:2.US.3845.19.1","court":"usoud","case_number":"II. ÚS 3845/19","ecli":"ECLI:CZ:US:2020:2.US.3845.19.1","url":"https://nalus.usoud.cz:443/Search/GetText.aspx?sz=2-3845-19_1","decision_date":"2020-06-01","decision_type":"Nález","case_domain":"CONSTITUTIONAL","disposition_type":"GRANTED","subject":"Lhůta pro uplatnění restitučního nároku církve na vydání pozemku při změně jeho charakteru ze zemědělského na nezemědělský","legal_sentence":"Protiřečí účelu zákona a postrádá smyslu, aby moment rozhodný pro počátek běhu lhůty pro uplatnění nároku ztratil časovou spojitost s rozhodnou skutečností k němu se vážící. V této věci se to však stalo. Lhůta pro uplatnění nároku na vydání pozemku jako zemědělského běžela od 8. 11. 2013 do 8. 11. 2016. Soud však postavil až s právní mocí dne 22. 7. 2017 najisto, že předmětný pozemek zemědělský není, a otevřel tak, jak Ústavní soud zdůrazňuje, prostor pro uplatnění nároku na vydání pozemku jako nezemědělského. K uplatnění takto formulovaného nároku poté bezodkladně došlo. Dospěl-li přesto Nejvyšší soud k jinému názoru, pak rezignoval na nabízející se možnost přípustného dotváření práva, jež by vyšla vstříc žádoucí alternativě meritorního projednání restitučního nároku a v obecnější poloze pak právním zásadám, podle nichž nemá výklad jinak běžných pojmů použitých v zákoně vést k absurdním výsledkům a bezprostředně aplikovaný text zákona má být \"čten\" též ve světle svého právního, případně i navazujícího skutkového okolí (mischief rule; noscitur a sociis).","metadata_regulation_keys":["428/2012:§2","428/2012:§9","428/2012:§10","2/1993:čl36"],"analysis":{"proceedingType":"CONSTITUTIONAL_COMPLAINT","subject":"Lhůta pro uplatnění restitučního nároku církve na vydání pozemku při změně jeho charakteru ze zemědělského na nezemědělský","facts":[{"sourceRefs":["S0008"],"text":"Stěžovatel (Arcibiskupství olomoucké) je oprávněnou osobou podle zákona č. 428/2012 Sb., o majetkovém vyrovnání s církvemi a náboženskými společnostmi (ZMV), a historickým vlastníkem pozemku parc. č. 2000/11 v k.ú. Rajnochovice, který mu byl odňat v rozhodném období."},{"sourceRefs":["S0009"],"text":"Stěžovatel vyzval povinnou osobu (Lesy České republiky, s. p.) k vydání pozemku jako zemědělského. Po neúspěchu dohody se obrátil na Krajský pozemkový úřad pro Zlínský kraj, který dne 5. 4. 2016 rozhodl o vydání pozemku jako zemědělského (právní moc 8. 4. 2016)."},{"sourceRefs":["S0010"],"text":"Lesy České republiky napadly toto rozhodnutí žalobou podle části páté o. s. ř. Krajský soud v Brně rozsudkem ze dne 12. 6. 2017 (č. j. 24 C 32/2016-45, právní moc 22. 7. 2017) rozhodl, že pozemek není zemědělský, a nahradil rozhodnutí pozemkového úřadu výrokem, že se pozemek nevydává."},{"sourceRefs":["S0011","S0012"],"text":"Stěžovatel poté dne 20. 9. 2017 podal žalobu podle § 10 odst. 4 ZMV na nahrazení projevu vůle k vydání nezemědělské nemovitosti. Okresní soud v Kroměříži a následně Krajský soud v Brně žalobu zamítly pro prekluzi nároku, neboť tříletá lhůta podle nich uplynula již 8. 11. 2016."},{"sourceRefs":["S0013","S0014","S0015"],"text":"Nejvyšší soud dovolání stěžovatele zamítl rozsudkem ze dne 28. 8. 2019 (č. j. 28 Cdo 1659/2019-160) s odůvodněním, že lhůta podle § 10 odst. 4 ZMV je kogentní a nelze ji stavit ani přerušit; nárok stěžovatele zanikl prekluzí."}],"previousProceedings":[{"fileNumber":"24 C 32/2016-45","sourceRefs":["S0010"],"outcomeSummary":"Rozhodnutí Krajského pozemkového úřadu pro Zlínský kraj ze dne 5. 4. 2016 bylo nahrazeno výrokem, že se stěžovateli pozemek nevydává, neboť pozemek není zemědělskou nemovitostí.","court":"Krajský soud v Brně","decisionDate":"12. 6. 2017"},{"fileNumber":"7 C 242/2017-120","sourceRefs":["S0011"],"outcomeSummary":"Žaloba stěžovatele o nahrazení projevu vůle byla zamítnuta z důvodu prekluze nároku; soud uvedl, že stěžovatel měl možnost zjistit nezemědělskou povahu pozemku dříve.","court":"Okresní soud v Kroměříži","decisionDate":"24. 7. 2018"},{"fileNumber":"59 Co 351/2018-141","sourceRefs":["S0012"],"outcomeSummary":"Rozsudek okresního soudu byl potvrzen; odvolací soud souhlasil se závěrem o prekluzi a neshledal rozpor s dobrými mravy.","court":"Krajský soud v Brně","decisionDate":"16. 1. 2019"},{"fileNumber":"28 Cdo 1659/2019-160","sourceRefs":["S0013","S0014","S0015"],"outcomeSummary":"Dovolání stěžovatele bylo zamítnuto; Nejvyšší soud dovodil, že tříletá prekluzivní lhůta podle § 10 odst. 4 ZMV je kogentní a nelze ji stavit, a že uplynula dne 8. 11. 2016.","court":"Nejvyšší soud","decisionDate":"28. 8. 2019"}],"legalQuestions":[{"issueType":"FUNDAMENTAL_RIGHT","question":"Zda výklad § 10 odst. 4 ZMV, podle něhož tříletá prekluzivní lhůta pro podání žaloby o nahrazení projevu vůle počíná běžet od marného uplynutí šestiměsíční lhůty po výzvě k vydání zemědělské nemovitosti, a to i v případě, že následně soud rozhodne, že nemovitost není zemědělská, je ústavně konformní, zejména s ohledem na právo na soudní ochranu podle čl. 36 odst. 1 Listiny a zásadu in favorem restitutionis.","sourceRefs":["S0016","S0017","S0018"],"courtAssessment":{"sourceRefs":["S0044","S0046","S0048"],"testApplied":"EXTREME_INCONSISTENCY","text":"Ústavní soud shledal, že výklad Nejvyššího soudu vedl k absurdnímu důsledku, kdy lhůta pro uplatnění nároku uplynula dříve, než bylo soudem pravomocně rozhodnuto o charakteru pozemku. Tento výklad je v extrémním rozporu s principy spravedlnosti a odporuje účelu zákona o majetkovém vyrovnání s církvemi, který má zmírnit majetkové křivdy. Ústavní soud dovodil, že lhůta podle § 10 odst. 4 ZMV počala běžet až od právní moci rozsudku Krajského soudu v Brně ze dne 12. 6. 2017 (22. 7. 2017), a stěžovatel podal žalobu včas. Proto došlo k porušení čl. 36 odst. 1 Listiny.","outcome":"VIOLATION_FOUND"},"arguments":[{"argument":"Stěžovatel tvrdí, že v důsledku chybného posouzení pozemku jako zemědělského pozemkovým úřadem a následného soudního přezkumu došlo ke stavení či přerušení lhůty, nebo alespoň že lhůta měla začít běžet až od právní moci rozsudku krajského soudu, který určil nezemědělskou povahu. Odkazuje na § 9 odst. 6 ZMV a zásadu in favorem restitutionis.","courtTreatment":"ACCEPTED","courtSourceRefs":["S0038","S0042","S0044"],"sourceRefs":["S0016","S0017","S0018"],"importance":"CORE","parties":["Arcibiskupství olomoucké"],"courtExplanation":"Ústavní soud shledal, že Nejvyšší soud pochybil, když nevyložil § 9 odst. 6 ZMV a neaplikoval jej, čímž vznikl absurdní důsledek, že lhůta uplynula dříve, než bylo rozhodnuto o charakteru pozemku. Ústavní soud dovodil, že lhůta počala běžet až od právní moci rozsudku krajského soudu (22. 7. 2017)."}],"id":"LQ001","raisedBy":["Arcibiskupství olomoucké"],"precedent_cited_by_counts":{"FOLLOWED":1},"arguments_hidden":2},{"issueType":"INTERPRETATION_OF_LAW","question":"Zda v případě mezery v zákoně (absence výslovné úpravy počátku běhu lhůty při změně charakteru nemovitosti) je povinností obecných soudů dotvářet právo ústavně konformním výkladem, zejména s ohledem na zásadu in favorem restitutionis a právo na soudní ochranu.","sourceRefs":["S0043","S0044"],"courtAssessment":{"sourceRefs":["S0043","S0044","S0046"],"testApplied":"OTHER","text":"Ústavní soud konstatoval, že v dané věci vznikla pravá mezera v právu, kterou je třeba překlenout ústavně konformním dotvářením práva. Lhůta pro uplatnění nároku podle § 10 odst. 4 ZMV počíná běžet až ode dne, kdy se oprávněná osoba dozvěděla (nebo mohla dozvědět) o skutečnosti rozhodné pro uplatnění nároku, což v tomto případě nastalo až právní mocí rozsudku krajského soudu. Tento výklad je v souladu s účelem zákona a zásadou in favorem restitutionis.","outcome":"ACCEPTED"},"id":"LQ002","raisedBy":["COURT"],"precedent_cited_by_counts":{"FOLLOWED":1}}],"regulationInterpretations":[{"sourceRefs":["S0044","S0046"],"interpretation":"Tříletá prekluzivní lhůta pro podání žaloby o nahrazení projevu vůle podle § 10 odst. 4 ZMV počíná běžet až ode dne, kdy bylo pravomocně rozhodnuto o tom, že předmětná nemovitost není zemědělskou, a to i v případě, že předchozí správní řízení vedlo k opačnému závěru. Do té doby nelze lhůtu považovat za běžící, neboť oprávněná osoba nemohla objektivně uplatnit nárok na vydání nezemědělské nemovitosti.","regulations":"§ 10 odst. 4 zákona č. 428/2012 Sb., o majetkovém vyrovnání s církvemi a náboženskými společnostmi, ve spojení s § 9 odst. 6 téhož zákona","precedent_cited_by_counts":{"FOLLOWED":1}}],"review":{"scope":{"challengedActs":[{"sourceRefs":["S0004"],"description":"Rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 28. 8. 2019 č. j. 28 Cdo 1659/2019-160, kterým bylo zamítnuto dovolání stěžovatele proti rozsudku Krajského soudu v Brně potvrzujícímu zamítnutí žaloby o nahrazení projevu vůle.","type":"COURT_DECISION"}],"allegedViolations":[{"regulations":"čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod, čl. 90 Ústavy","right":"Právo na soudní ochranu"}]},"admissibility":{"overallStatus":"ADMISSIBLE","reason":"Ústavní stížnost byla podána včas, osobou oprávněnou a řádně zastoupenou.","sourceRefs":["S0023"]},"findings":[{"reason":"Nejvyšší soud svým výkladem § 10 odst. 4 ZMV, který vedl k závěru o prekluzi nároku, odepřel stěžovateli meritorní projednání jeho žaloby, čímž porušil jeho právo na soudní ochranu. Výklad byl v extrémním rozporu s principy spravedlnosti a účelem zákona.","regulations":"čl. 36 odst. 1 Listiny","reasonSourceRefs":["S0048"],"right":"Právo na soudní ochranu podle čl. 36 odst. 1 Listiny","outcome":"VIOLATED"}],"bindingInstructions":["Nejvyšší soud je při novém projednání vázán právním názorem Ústavního soudu, že lhůta podle § 10 odst. 4 ZMV počala běžet až od právní moci rozsudku Krajského soudu v Brně ze dne 12. 6. 2017, a stěžovatel podal žalobu včas."]},"dispositionType":"GRANTED","operativeOrders":[{"targetAct":"Rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 28. 8. 2019 č. j. 28 Cdo 1659/2019-160","kind":"FIND_VIOLATION","text":"Rozsudkem Nejvyššího soudu ze dne 28. srpna 2019 č. j. 28 Cdo 1659/2019-160 bylo porušeno stěžovatelovo základní právo na soudní ochranu podle čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod."},{"targetAct":"Rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 28. 8. 2019 č. j. 28 Cdo 1659/2019-160","kind":"QUASH_DECISION","text":"Tento rozsudek se proto ruší."}],"precedentLinks":[{"fileNumber":"Pl. ÚS 10/13","sourceRefs":["S0031"],"usage":"FOLLOWED","proposition":"Zásada in favorem restitutionis je vůdčím interpretačním principem při aplikaci zákona o majetkovém vyrovnání s církvemi.","resolvedDecisionId":"ECLI:CZ:US:2013:Pl.US.10.13.4","precedent_source_units":[],"precedent_target_units":["legal_sentence:990000","legal_question:2000","legal_question:8000","interpretation:900001"],"precedent_target_id":"ECLI:CZ:US:2013:Pl.US.10.13.4"}],"caseDomain":"CONSTITUTIONAL"},"found":true,"legal_sentence_precedents":{"cited_by_counts":{"FOLLOWED":2}},"precedent_superseded_count":1,"precedent_superseded_gated":true,"precedent_superseded_usage":"DISTINGUISHED","public_gate":{"mode":"public","precedent_links_hidden":2,"precedent_superseded_hidden":1,"arguments_hidden":2,"arguments_preview":1,"continuity_hidden":0,"continuity_preview":1,"relations_preview":1,"login_path":"/api/auth/oauth/keycloak/start","indexable":true,"canonical_url":"https://fragmea.com/judikatura/rozhodnuti/ECLI:CZ:US:2020:2.US.3845.19.1","json_url":"https://app-api.fragmea.com/api/public/v3/decision/ECLI:CZ:US:2020:2.US.3845.19.1"}}