{"document_id":"ECLI:CZ:US:2020:2.US.4152.18.1","court":"usoud","case_number":"II. ÚS 4152/18","ecli":"ECLI:CZ:US:2020:2.US.4152.18.1","url":"https://nalus.usoud.cz:443/Search/GetText.aspx?sz=2-4152-18_1","decision_date":"2020-01-20","decision_type":"Nález","case_domain":"CONSTITUTIONAL","disposition_type":"GRANTED","subject":"Povinnost Nejvyššího soudu vypořádat se se stěžejními argumenty účastníka řízení při rozhodování o přípustnosti dovolání","legal_sentence":"V posuzované věci stěžovatel od počátku řízení argumentoval mimo jiné tím, že vedlejší účastnicí učiněná nabídka jiného pracovního zařazení ve smyslu § 73a odst. 2 zákona č. 262/2006 Sb. , zákoník práce, ve znění pozdějších předpisů, (dále jen \" zákoník práce \") nebyla učiněna dostatečně určitým způsobem, neboť v ní nebylo uvedeno místo výkonu práce, což stěžovatel považoval za stěžejní faktor pro své rozhodnutí ohledně uzavření dohody o změně pracovního poměru; upozorňoval, že vedlejší účastnice řízení vykonává působnost po celém území České republiky. Přípustnost svého dovolání stěžovatel spatřoval ve vyřešení otázky podstatných náležitostí nabídky změny pracovního zařazení, která nebyla dle jeho názoru dosud v rozhodování Nejvyššího soudu vyřešena. Argumentoval tím, že na nabídku jiného pracovního zařazení ve smyslu § 73a odst. 2 zákoníku práce je třeba subsidiárně použít § 1732 odst. 1 občanského zákoníku, a proto musí obsahovat minimálně podstatné náležitosti pracovní smlouvy, tj. druh práce, místo výkonu práce a den nástupu do práce. Nejvyšší soud však nereagoval na argumentaci stěžovatele předestřenou v dovolání, neboť dovolání odmítl s odkazem na rozhodnutí řešící otázku délky lhůty k přijetí návrhu dohody o dalším pracovním zařazení, která však ve sporu mezi stěžovatelem a vedlejší účastnicí řízení nebyla předmětem sporu. Uplatnění § 243f odst. 3 o. s. ř. předpokládá (krom případů, kdy je dovolání nepřípustné ze zákona či je zjevně bezdůvodné), že se posuzovanou právní otázkou Nejvyšší soud v minulosti již plně meritorně zabýval. Proto již není potřeba nové rozhodnutí podrobně odůvodňovat a v zásadě postačí odkaz na předchozí judikaturu. V nynější věci ale dřívější rozhodnutí, které by přesvědčivě a v odpovídajícím rozsahu vypořádalo stěžovatelovu argumentaci, neexistuje.","metadata_regulation_keys":["262/2006:§52","262/2006:§73a","99/1963:§237","99/1963:§243f","2/1993:čl36"],"analysis":{"proceedingType":"CONSTITUTIONAL_COMPLAINT","subject":"Povinnost Nejvyššího soudu vypořádat se se stěžejními argumenty účastníka řízení při rozhodování o přípustnosti dovolání","facts":[{"sourceRefs":["S0009"],"text":"Stěžovatel byl zaměstnán u vedlejší účastnice (Generální finanční ředitelství) jako ředitel odboru vymáhání."},{"sourceRefs":["S0009"],"text":"Po odvolání z vedoucího místa mu vedlejší účastnice dne 3. 3. 2016 nabídla změnu pracovního zařazení na jinou pozici, avšak v nabídce neuvedla místo výkonu práce."},{"sourceRefs":["S0009"],"text":"Stěžovatel nabídku odmítl s tím, že je neadekvátní a neobsahuje podstatné náležitosti, zejména místo výkonu práce; vedlejší účastnice to považovala za odmítnutí nabídky."},{"sourceRefs":["S0009"],"text":"Dne 5. 4. 2016 dala vedlejší účastnice stěžovateli výpověď z pracovního poměru podle § 52 písm. c) zákoníku práce s využitím fikce nadbytečnosti dle § 73a odst. 2 zákoníku práce."}],"previousProceedings":[{"fileNumber":"17 C 95/2016-60","sourceRefs":["S0009"],"outcomeSummary":"Zamítl žalobu na určení neplatnosti výpovědi z pracovního poměru. Soud uvedl, že žalovaná splnila nabídkovou povinnost, neboť nabídka odpovídala zdravotnímu stavu a kvalifikaci žalobce, a že žalobcovo přijetí s výhradami bylo odmítnutím nabídky.","court":"Obvodní soud pro Prahu 1","decisionDate":"28. 2. 2017"},{"fileNumber":"62 Co 239/2017-94","sourceRefs":["S0010"],"outcomeSummary":"Potvrdil rozsudek nalézacího soudu. Odvolací soud se ztotožnil s názorem, že důvodem pro odmítnutí nabídky byla pociťovaná neadekvátnost pozice, a že místo výkonu práce není podstatnou náležitostí nabídky podle § 73a odst. 2 zákoníku práce.","court":"Městský soud v Praze","decisionDate":"11. 10. 2017"},{"fileNumber":"21 Cdo 2157/2018-132","sourceRefs":["S0012"],"outcomeSummary":"Odmítl dovolání stěžovatele jako nepřípustné s odkazem na ustálenou rozhodovací praxi týkající se přiměřenosti lhůty k přijetí návrhu dohody o dalším pracovním zařazení.","court":"Nejvyšší soud","decisionDate":"9. 10. 2018"}],"legalQuestions":[{"issueType":"FUNDAMENTAL_RIGHT","question":"Zda Nejvyšší soud porušil právo stěžovatele na soudní ochranu podle čl. 36 odst. 1 Listiny tím, že v odůvodnění usnesení o odmítnutí dovolání nereagoval na jeho stěžejní argument o nedostatečné určitosti nabídky jiného pracovního zařazení (neuvedení místa výkonu práce).","sourceRefs":["S0014","S0019"],"courtAssessment":{"sourceRefs":["S0031","S0032"],"text":"Nejvyšší soud porušil právo stěžovatele na soudní ochranu, protože se v odůvodnění usnesení o odmítnutí dovolání nevypořádal s jeho stěžejním argumentem o nedostatečné určitosti nabídky jiného pracovního zařazení, ačkoli tato otázka nebyla dosud v judikatuře Nejvyššího soudu vyřešena. Ústavní soud zdůraznil, že povinnost vypořádat se s klíčovými argumenty platí i pro Nejvyšší soud při rozhodování o přípustnosti dovolání, a to i v případě stručného odůvodnění podle § 243f odst. 3 o. s. ř.","outcome":"VIOLATION_FOUND"},"arguments":[{"argument":"Nejvyšší soud se v odůvodnění usnesení o odmítnutí dovolání nevypořádal s jeho stěžejním argumentem, že nabídka jiného pracovního zařazení nebyla dostatečně určitá, neboť neobsahovala místo výkonu práce, ačkoli tato otázka nebyla dosud v judikatuře Nejvyššího soudu vyřešena.","courtTreatment":"ACCEPTED","courtSourceRefs":["S0031"],"sourceRefs":["S0014","S0019"],"importance":"CORE","parties":["Mgr. Petr Taranda"],"courtExplanation":"Ústavní soud shledal, že Nejvyšší soud skutečně nereagoval na tento argument, neboť odkázal na judikaturu týkající se délky lhůty k přijetí nabídky, nikoli obsahových náležitostí nabídky."}],"id":"LQ001","raisedBy":["Mgr. Petr Taranda"],"precedent_cited_by_counts":{"DISTINGUISHED":1,"REFERENCED":5},"arguments_hidden":1,"precedent_superseded_gated":true,"precedent_superseded_count_hidden":1,"precedent_superseded_usage":"DISTINGUISHED","precedent_relies_on_gated":true,"precedent_relies_on_count_hidden":2,"precedent_relies_on_superseded":false}],"regulationInterpretations":[{"sourceRefs":["S0028","S0031"],"interpretation":"Nejvyšší soud je povinen v odůvodnění usnesení o odmítnutí dovolání podle § 243f odst. 3 o. s. ř. reagovat na stěžejní argumenty dovolatele, pokud se jimi dosud ve své judikatuře nezabýval, a to i v případě, že dovolání není přípustné. Stručné odůvodnění lze použít pouze tehdy, pokud již byla předmětná právní otázka v judikatuře Nejvyššího soudu vyřešena.","regulations":"§ 243f odst. 3 o. s. ř. ve spojení s čl. 36 odst. 1 Listiny","precedent_cited_by_counts":{"DISTINGUISHED":1,"REFERENCED":5},"precedent_superseded_gated":true,"precedent_superseded_count_hidden":1,"precedent_superseded_usage":"DISTINGUISHED","precedent_relies_on_gated":true,"precedent_relies_on_count_hidden":5,"precedent_relies_on_superseded":false}],"review":{"scope":{"challengedActs":[{"sourceRefs":["S0005"],"description":"Usnesení Nejvyššího soudu ze dne 9. 10. 2018 č. j. 21 Cdo 2157/2018-132, kterým bylo odmítnuto dovolání stěžovatele.","type":"COURT_DECISION"}],"allegedViolations":[{"regulations":"čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod","right":"právo na soudní ochranu"}]},"admissibility":{"overallStatus":"ADMISSIBLE","reason":"Ústavní stížnost byla podána včas oprávněným stěžovatelem, který vyčerpal všechny zákonné procesní prostředky, a je přípustná.","sourceRefs":["S0021"]},"findings":[{"reason":"Nejvyšší soud se v odůvodnění usnesení o odmítnutí dovolání nevypořádal se stěžejním argumentem stěžovatele o nedostatečné určitosti nabídky jiného pracovního zařazení, čímž porušil jeho právo na soudní ochranu.","regulations":"čl. 36 odst. 1 Listiny","reasonSourceRefs":["S0031","S0032"],"right":"právo na soudní ochranu (čl. 36 odst. 1 Listiny)","outcome":"VIOLATED","precedent_cited_by_counts":{"DISTINGUISHED":1,"REFERENCED":5},"precedent_superseded_gated":true,"precedent_superseded_count_hidden":1,"precedent_superseded_usage":"DISTINGUISHED","precedent_relies_on_gated":true,"precedent_relies_on_count_hidden":2,"precedent_relies_on_superseded":false}],"bindingInstructions":["Nejvyšší soud je v dalším řízení vázán právním názorem Ústavního soudu vysloveným v tomto nálezu, zejména povinností řádně se vypořádat s argumentací stěžovatele."]},"dispositionType":"GRANTED","operativeOrders":[{"targetAct":"Usnesení Nejvyššího soudu ze dne 9. 10. 2018 č. j. 21 Cdo 2157/2018-132","kind":"FIND_VIOLATION","text":"Usnesením Nejvyššího soudu ze dne 9. 10. 2018 č. j. 21 Cdo 2157/2018-132 bylo porušeno právo stěžovatele na soudní ochranu zaručené čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod."},{"targetAct":"Usnesení Nejvyššího soudu ze dne 9. 10. 2018 č. j. 21 Cdo 2157/2018-132","kind":"QUASH_DECISION","text":"Usnesení Nejvyššího soudu ze dne 9. 10. 2018 č. j. 21 Cdo 2157/2018-132 se ruší."}],"precedentLinks":[{"fileNumber":"III. ÚS 84/94","sourceRefs":["S0025"],"usage":"FOLLOWED","proposition":"Právo na soudní ochranu zahrnuje i právo na řádné odůvodnění soudního rozhodnutí.","resolvedDecisionId":"ECLI:CZ:US:1995:3.US.84.94","precedent_source_units":["interpretation:900000"],"precedent_target_units":["legal_sentence:990000"],"precedent_target_id":"ECLI:CZ:US:1995:3.US.84.94"}],"caseDomain":"CONSTITUTIONAL"},"found":true,"reviewed_decision_id":"ECLI:CZ:NS:2018:21.CDO.2157.2018.1","precedent_superseded_count":1,"precedent_superseded_gated":true,"precedent_superseded_usage":"DISTINGUISHED","public_gate":{"mode":"public","precedent_links_hidden":4,"precedent_superseded_hidden":1,"arguments_hidden":1,"arguments_preview":1,"continuity_hidden":0,"continuity_preview":1,"relations_preview":1,"login_path":"/api/auth/oauth/keycloak/start","indexable":true,"canonical_url":"https://fragmea.com/judikatura/rozhodnuti/ECLI:CZ:US:2020:2.US.4152.18.1","json_url":"https://app-api.fragmea.com/api/public/v3/decision/ECLI:CZ:US:2020:2.US.4152.18.1"}}