{"document_id":"ECLI:CZ:US:2020:3.US.392.20.1","court":"usoud","case_number":"III. ÚS 392/20","ecli":"ECLI:CZ:US:2020:3.US.392.20.1","url":"https://nalus.usoud.cz:443/Search/GetText.aspx?sz=3-392-20_1","decision_date":"2020-03-10","decision_type":"Nález","case_domain":"CONSTITUTIONAL","disposition_type":"GRANTED","subject":"Interpretace dohody o prominutí úroků jako uznání dluhu a porušení principu autonomie vůle obecnými soudy","legal_sentence":"1. Autonomie vůle představuje elementární podmínku fungování právního státu a jde o jeden z projevů vázanosti státní moci zákonem podle čl. 2 odst. 3 Listiny a podle čl. 2 odst. 4 Ústavy . Má dvě strukturální dimenze: 1. státní mocí lze do autonomní sféry jednotlivce (včetně jeho autonomních volních projevů) zasahovat jen v rámci daném výslovným svolením (pokynem) zákonodárce a 2. jednotlivec může v rámci své volní autonomie činit vše, co mu zákon nezakazuje (nebo v čem ho neomezuje). V této druhé dimenzi je pak autonomie vůle vůči státní moci přímo vykonatelná. 2. Bezprostřední aplikovatelnost autonomie vůle se projevuje v tom, že interpretuje-li soud v soudním řízení mezi účastníky uzavřenou smlouvu, musí k ní přistupovat nikoliv tak, že tato má být bezvadná, ale tak, že v ní jednotlivec vyjádřil, co chce (resp. co chtěl) dosáhnout. Jednotlivec tedy činí, co mu zákon nezakazuje, a soud jej výkladem jeho právního jednání (např. interpretací jím uzavřené smlouvy) nesmí nutit k tomu, co mu zákon výslovně neukládá. Prioritu musí mít proto výklad smlouvy, který nezakládá její neplatnost, před výkladem, který neplatnost smlouvy zakládá. 3. Naznačenému principu je ovšem nutno rozumět nikoliv (jen) tak, že by měl bránit zásahům veřejné (v tomto případně soudní) moci do smluvní volnosti, ale je nutno jej chápat tak, že soud musí při řešení sporů identifikovat ekonomický účel právního jednání (smlouvy) a tuto hospodářskou funkci se snažit zachovat (to samozřejmě jen tehdy, neodporuje-li takový hospodářský účel smlouvy zákonu, dobrým mravům atp.).","metadata_regulation_keys":["40/1964:§110","40/1964:§558","89/2012:§2053","89/2012:§2054","1/1993:čl2","2/1993:čl36","2/1993:čl11","2/1993:čl2"],"analysis":{"proceedingType":"CONSTITUTIONAL_COMPLAINT","subject":"Interpretace dohody o prominutí úroků jako uznání dluhu a porušení principu autonomie vůle obecnými soudy","facts":[{"sourceRefs":["S0010","S0011"],"text":"Stěžovatel poskytl vedlejšímu účastníkovi tři půjčky v celkové výši 1 800 000 Kč v letech 2008 a 2009, sjednány úrok 6 % ročně, splatnost nebyla konkrétně určena."},{"sourceRefs":["S0011"],"text":"V srpnu 2015 uzavřeli stěžovatel a vedlejší účastník dohodu o změně smluv o půjčkách, kterou stěžovatel odpustil vedlejšímu účastníkovi smluvní úrok, ostatní ujednání zůstala beze změny."},{"sourceRefs":["S0010","S0016"],"text":"Vedlejší účastník neuhradil stěžovateli žádnou částku z půjček a v soudním řízení vznesl námitku promlčení."},{"sourceRefs":["S0012","S0013","S0016"],"text":"Obecné soudy (první stupeň a odvolací) dospěly k závěru, že nárok je promlčen, neboť dohoda o prominutí úroků nepředstavuje uznání dluhu, a proto promlčecí lhůta neběžela znovu."}],"previousProceedings":[{"fileNumber":"34 C 223/2017-83","sourceRefs":["S0010","S0013"],"outcomeSummary":"Zamítl žalobu o zaplacení 1 800 000 Kč s příslušenstvím pro promlčení a uložil stěžovateli náhradu nákladů řízení.","court":"Obvodní soud pro Prahu 10","decisionDate":"13. 11. 2017"},{"fileNumber":"15 Co 38/2018-122","sourceRefs":["S0016"],"outcomeSummary":"Potvrdil rozsudek soudu prvního stupně a rozhodl o náhradě nákladů odvolacího řízení.","court":"Městský soud v Praze","decisionDate":"10. 4. 2018"},{"fileNumber":"33 Cdo 3313/2018-150","sourceRefs":["S0019"],"outcomeSummary":"Odmítl dovolání stěžovatele jako nepřípustné.","court":"Nejvyšší soud","decisionDate":"26. 11. 2019"}],"legalQuestions":[{"question":"Zda obecné soudy porušily právo stěžovatele na ochranu vlastnictví a soudní ochranu tím, že dohodu o prominutí úroků z roku 2015 nevykládaly jako uznání dluhu, ačkoli z ní v kontextu okolností vyplývala vůle dlužníka dluh uznat a zaplatit.","sourceRefs":["S0022","S0023"],"courtAssessment":{"sourceRefs":["S0046"],"testApplied":"EXTREME_INCONSISTENCY","text":"Obecné soudy vyloučily možnost posouzení dohody o prominutí úroků jako uznání dluhu, čímž neinterpretovaly podústavní právo v jeho ekonomicko-sociální kauzalitě a při respektování zásady smluvní autonomie. Tento výklad byl natolik extrémní, že vybočil z mezí ústavně zaručených práv, konkrétně práva na soudní ochranu podle čl. 36 odst. 1 Listiny a práva na ochranu vlastnictví podle čl. 11 odst. 1 Listiny. Ústavní soud zdůraznil, že autonomie vůle je bezprostředně aplikovatelná a soud musí při výkladu smlouvy identifikovat její ekonomický účel a snažit se jej zachovat. V daném případě bylo zřejmé, že žalovaný dohodou vyjádřil vůli dluh uznat a zaplatit, neboť jinak by nemělo smysl dohodu uzavírat.","outcome":"VIOLATION_FOUND"},"issueType":"FUNDAMENTAL_RIGHT","arguments":[{"argument":"Dohoda o prominutí úroků z roku 2015 musí být vykládána jako uznání dluhu, neboť se odkazuje na původní smlouvy a potvrzuje existenci dluhu; ekonomický účel dohody je zřejmý – stěžovatel dostane zpět dlužnou částku a žalovaný nebude muset hradit úrok.","courtTreatment":"ACCEPTED","courtSourceRefs":["S0042","S0043","S0044"],"sourceRefs":["S0022","S0023"],"importance":"CORE","parties":["stěžovatel M. F."],"courtExplanation":"Ústavní soud shledal, že obecné soudy neinterpretovaly dohodu ústavně souladným způsobem, neboť nerespektovaly princip autonomie vůle a ekonomický účel právního jednání; dohodu je nutno v kontextu věci vykládat jako uznání dluhu."}],"id":"LQ001","raisedBy":["stěžovatel M. F."],"continuity_era":"old_unchallenged","continuity_sub_variant":"assessed","continuity_tier":"ai_assessed","continuity_reason":"Navazuje na starou úpravu promlčení uznaných dluhů, obsahově shodné.","continuity_assessed_against":"2026-07-28","continuity_counterparts":["89/2012:§642"],"continuity_old_key":"40/1964:§110","precedent_cited_by_counts":{"FOLLOWED":1,"REFERENCED":1},"precedent_relies_on_gated":true,"precedent_relies_on_count_hidden":2,"precedent_relies_on_superseded":false},{"question":"Zda byla ústavní stížnost přípustná, když vedlejší účastník namítal, že stěžovatel řádně nevyčerpal dovolání.","sourceRefs":["S0029"],"courtAssessment":{"sourceRefs":["S0048"],"text":"Ústavní soud shledal, že stěžovatel v dovolání řádně vymezil přípustnost, a proto je ústavní stížnost přípustná.","outcome":"ACCEPTED"},"issueType":"ADMISSIBILITY","arguments":[],"id":"LQ002","raisedBy":["vedlejší účastník P. K."],"arguments_hidden":1,"continuity_gated":true,"precedent_relies_on_gated":true,"precedent_relies_on_count_hidden":2,"precedent_relies_on_superseded":false}],"regulationInterpretations":[{"sourceRefs":["S0035","S0036","S0037","S0039","S0042"],"interpretation":"Autonomie vůle je bezprostředně aplikovatelná a soud musí při výkladu smlouvy identifikovat její ekonomický účel a snažit se jej zachovat, pokud neodporuje zákonu nebo dobrým mravům. Uznání dluhu podle zákona č. 40/1964 Sb. vyžaduje písemnou formu a musí z něj být patrný důvod a výše dluhu, avšak v kontextu okolností lze i dohodu o prominutí úroků považovat za uznání dluhu, pokud z ní vyplývá vůle dlužníka dluh uznat a zaplatit.","regulations":"čl. 2 odst. 3 Listiny základních práv a svobod, čl. 2 odst. 4 Ústavy, § 110 a § 558 zákona č. 40/1964 Sb., občanský zákoník","precedent_cited_by_counts":{"FOLLOWED":2,"REFERENCED":3},"continuity_gated":true,"precedent_relies_on_gated":true,"precedent_relies_on_count_hidden":3,"precedent_relies_on_superseded":false},{"sourceRefs":["S0039"],"interpretation":"Uznání promlčeného práva podle § 110 zákona č. 40/1964 Sb. nevyžaduje, aby dlužník věděl o promlčení, a zakládá novou desetiletou promlčecí lhůtu, aniž by vznikla domněnka trvání dluhu.","regulations":"§ 110 zákona č. 40/1964 Sb.","continuity_gated":true}],"review":{"scope":{"challengedActs":[{"sourceRefs":["S0004"],"description":"Usnesení Nejvyššího soudu ze dne 26. 11. 2019 č. j. 33 Cdo 3313/2018-150","type":"COURT_DECISION"},{"sourceRefs":["S0004"],"description":"Rozsudek Městského soudu v Praze ze dne 10. 4. 2018 č. j. 15 Co 38/2018-122","type":"COURT_DECISION"},{"sourceRefs":["S0004"],"description":"Rozsudek Obvodního soudu pro Prahu 10 ze dne 13. 11. 2017 č. j. 34 C 223/2017-83","type":"COURT_DECISION"}],"allegedViolations":[{"regulations":"čl. 11 odst. 1 Listiny","right":"právo na ochranu vlastnictví"},{"regulations":"čl. 36 odst. 1 a násl. Listiny","right":"právo na soudní ochranu"}]},"admissibility":{"overallStatus":"ADMISSIBLE","reason":"Ústavní stížnost je přípustná, neboť stěžovatel řádně vyčerpal všechny procesní prostředky, včetně dovolání, a v dovolání řádně vymezil jeho přípustnost.","sourceRefs":["S0048"],"questionAssessments":[{"questionId":"LQ002","outcome":"ACCEPTED","status":"ADMISSIBLE"}]},"findings":[{"reason":"Obecné soudy neinterpretovaly dohodu o prominutí úroků jako uznání dluhu, čímž znemožnily stěžovateli domoci se svého vlastnického práva k zapůjčené částce.","regulations":"čl. 11 odst. 1 Listiny","reasonSourceRefs":["S0046"],"right":"právo na ochranu vlastnictví (čl. 11 odst. 1 Listiny)","outcome":"VIOLATED","precedent_cited_by_counts":{"FOLLOWED":1},"precedent_relies_on_gated":true,"precedent_relies_on_count_hidden":1,"precedent_relies_on_superseded":false},{"reason":"Obecné soudy se dopustily extrémního výkladu podústavního práva, který nerespektoval princip autonomie vůle a ekonomický účel právního jednání, čímž porušily právo stěžovatele na spravedlivý proces.","regulations":"čl. 36 odst. 1 Listiny","reasonSourceRefs":["S0046"],"right":"právo na soudní ochranu (čl. 36 odst. 1 Listiny)","outcome":"VIOLATED","precedent_relies_on_gated":true,"precedent_relies_on_count_hidden":1,"precedent_relies_on_superseded":false}],"bindingInstructions":["Obecné soudy jsou vázány právním názorem Ústavního soudu, že dohodu o prominutí úroků z roku 2015 je nutno v kontextu okolností vykládat jako uznání dluhu, a proto je třeba znovu posoudit promlčení nároku stěžovatele."]},"dispositionType":"GRANTED","operativeOrders":[{"targetAct":"usnesení Nejvyššího soudu, rozsudek Městského soudu v Praze, rozsudek Obvodního soudu pro Prahu 10","kind":"FIND_VIOLATION","text":"Usnesením Nejvyššího soudu ze dne 26. 11. 2019 č. j. 33 Cdo 3313/2018-150, rozsudkem Městského soudu v Praze ze dne 10. 4. 2018 č. j. 15 Co 38/2018-122 a rozsudkem Obvodního soudu pro Prahu 10 ze dne 13. 11. 2017 č. j. 34 C 223/2017-83 bylo porušeno právo stěžovatele na ochranu vlastnictví a právo na soudní ochranu zaručené čl. 11 odst. 1 a čl. 36 odst. 1 a násl. Listiny základních práv a svobod."},{"targetAct":"usnesení Nejvyššího soudu, rozsudek Městského soudu v Praze, rozsudek Obvodního soudu pro Prahu 10","kind":"QUASH_DECISION","text":"Tato rozhodnutí se proto ruší."},{"targetAct":"náklady řízení","kind":"COSTS","text":"Vedlejšímu účastníkovi se náhrada nákladů řízení před Ústavním soudem nepřiznává."}],"precedentLinks":[{"fileNumber":"IV. ÚS 3168/16","sourceRefs":["S0023","S0035"],"usage":"FOLLOWED","proposition":"Autonomie vůle je jedním z projevů vázanosti státní moci zákonem a soud musí při výkladu smlouvy respektovat její ekonomický účel.","resolvedDecisionId":"ECLI:CZ:US:2017:4.US.3168.16.2","precedent_source_units":["legal_question:1000","interpretation:900000"],"precedent_target_units":["interpretation:900000","legal_question:1000","legal_sentence:990000","finding:950000"],"precedent_target_id":"ECLI:CZ:US:2017:4.US.3168.16.2"}],"caseDomain":"CONSTITUTIONAL"},"found":true,"legal_sentence_precedents":{"cited_by_counts":{"REFERENCED":3}},"public_gate":{"mode":"public","precedent_links_hidden":4,"precedent_superseded_hidden":0,"arguments_hidden":1,"arguments_preview":1,"continuity_hidden":3,"continuity_preview":1,"relations_preview":1,"login_path":"/api/auth/oauth/keycloak/start","indexable":true,"canonical_url":"https://fragmea.com/judikatura/rozhodnuti/ECLI:CZ:US:2020:3.US.392.20.1","json_url":"https://app-api.fragmea.com/api/public/v3/decision/ECLI:CZ:US:2020:3.US.392.20.1"}}