{"document_id":"ECLI:CZ:US:2021:1.US.2449.20.2","court":"usoud","case_number":"I. ÚS 2449/20","ecli":"ECLI:CZ:US:2021:1.US.2449.20.2","url":"https://nalus.usoud.cz:443/Search/GetText.aspx?sz=1-2449-20_2","decision_date":"2021-02-09","decision_type":"Nález","case_domain":"CONSTITUTIONAL","disposition_type":"GRANTED","subject":"Porušení práva na spravedlivý proces v důsledku nerespektování překážky litispendence podle nařízení Brusel II bis v řízení o rodičovské zodpovědnosti","legal_sentence":"Soud, u něhož bylo řízení zahájeno později, nemá žádnou diskreci ohledně postupu podle čl. 19 nařízení Rady (ES) č. 2201/2003 ze dne 27. listopadu 2003 o příslušnosti a uznávání a výkonu rozhodnutí ve věcech manželských a ve věcech rodičovské zodpovědnosti a o zrušení nařízení (ES) č. 1347/2000 . Pravidla o přerušení a případném prohlášení nepřípustnosti mají imperativní charakter. Rozhodnout o své příslušnosti může pouze a jedině soud, který zahájil řízení jako první. Soud, u něhož bylo řízení zahájeno později, je pak rozhodnutím prvního soudu vázán a zásadně nesmí přezkoumávat jeho správnost či zákonnost. Nezabývají-li se svévolně a bez řádného odůvodnění obecné soudy existencí dřívějších rozhodnutí soudů jiného členského státu v téže věci rodičovské zodpovědnosti v přímém rozporu s nařízením Rady (ES) č. 2201/2003 ze dne 27. listopadu 2003 o příslušnosti a uznávání a výkonu rozhodnutí ve věcech manželských a ve věcech rodičovské zodpovědnosti a o zrušení nařízení (ES) č. 1347/2000 , dopouští se tím porušení ústavně zaručeného základního práva účastníka na soudní ochranu podle čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod .","metadata_regulation_keys":["99/1963:§104","1/1993:čl10","1/1993:čl1","1/1993:čl4","2/1993:čl36","2/1993:čl32","209/1992:čl6"],"analysis":{"proceedingType":"CONSTITUTIONAL_COMPLAINT","subject":"Porušení práva na spravedlivý proces v důsledku nerespektování překážky litispendence podle nařízení Brusel II bis v řízení o rodičovské zodpovědnosti","facts":[{"sourceRefs":["S0018","S0038"],"text":"Dítě N. G. je synem stěžovatele B. G. a vedlejší účastnice N. D. Matka odvezla dítě do České republiky, když mu bylo přibližně šest týdnů, a dítě zde od té doby žije."},{"sourceRefs":["S0009","S0011"],"text":"Dne 5. 2. 2014 zahájil Soud pro nezletilé v Terstu (Itálie) řízení o rodičovské zodpovědnosti. Dne 2. 4. 2014 italský soud nařídil okamžitý návrat dítěte k otci, pozastavil rodičovskou odpovědnost matky a svěřil dítě do výlučné péče otce."},{"sourceRefs":["S0010","S0013"],"text":"Dne 18. 2. 2014 podala matka návrh k Městskému soudu v Brně na úpravu výkonu rodičovské odpovědnosti. Český soud usnesením ze dne 9. 4. 2015 řízení přerušil s odkazem na čl. 19 odst. 2 nařízení Brusel II bis."},{"sourceRefs":["S0014","S0015"],"text":"Dne 15. 6. 2016 italský soud rozhodl o své příslušnosti podle čl. 8 nařízení Brusel II bis. Následně dne 12. 4. 2017 vydal meritorní rozhodnutí, kterým svěřil dítě do výlučné péče otce a upravil styk; toto rozhodnutí bylo potvrzeno odvolacím soudem dne 21. 9. 2017."},{"sourceRefs":["S0016","S0018","S0019"],"text":"Přestože italské řízení probíhalo, český soud v řízení pokračoval a dne 25. 6. 2019 svěřil dítě do péče matky. Stěžovatel opakovaně namítal překážku litispendence, avšak soudy se s námitkou řádně nevypořádaly."}],"previousProceedings":[{"fileNumber":"40 Nc 11/2014","sourceRefs":["S0018"],"outcomeSummary":"Rozsudkem svěřil nezletilého do péče matky, uložil otci povinnost přispívat na výživu 200 EUR měsíčně a dlužné výživné 7 370 EUR, upravil styk otce s dítětem a zastavil řízení o návrhu matky na vrácení rodičovské odpovědnosti.","court":"Městský soud v Brně","decisionDate":"25. 6. 2019"},{"fileNumber":"19 Co 292/2019","sourceRefs":["S0019"],"outcomeSummary":"Rozsudek nalézacího soudu v převažující části potvrdil, změnil výši dlužného výživného na 9 770 EUR a upravil styk otce s dítětem.","court":"Krajský soud v Brně","decisionDate":"17. 6. 2020"}],"legalQuestions":[{"issueType":"FUNDAMENTAL_RIGHT","question":"Zda obecné soudy porušily právo stěžovatele na spravedlivý proces tím, že nepostupovaly podle čl. 19 odst. 3 nařízení Brusel II bis a nezastavily řízení pro překážku litispendence poté, co italský soud určil svou příslušnost.","sourceRefs":["S0068","S0075"],"courtAssessment":{"sourceRefs":["S0068","S0075"],"testApplied":"ARBITRARINESS_EXCLUSION","text":"Obecné soudy nepostupovaly podle čl. 19 odst. 3 nařízení Brusel II bis, který má imperativní charakter, a nevypořádaly se řádně s námitkou litispendence. Tím postupovaly svévolně a porušily právo stěžovatele na spravedlivý proces.","outcome":"VIOLATION_FOUND"},"arguments":[{"argument":"Stěžovatel tvrdil, že české soudy měly povinnost prohlásit svou nepříslušnost podle čl. 19 odst. 3 nařízení, neboť italský soud jako první zahájené řízení určil svou příslušnost. Tato povinnost je imperativní a soudy nemohou přezkoumávat správnost rozhodnutí italského soudu.","courtTreatment":"REJECTED","courtSourceRefs":["S0019"],"sourceRefs":["S0022","S0023"],"importance":"CORE","parties":["stěžovatel"],"courtExplanation":"Odvolací soud námitku zamítl s odůvodněním, že otec dodatečně souhlasil s přemístěním dítěte do ČR, čímž se obvyklé bydliště stalo ČR, a že italské rozhodnutí není pravomocné."}],"id":"LQ001","raisedBy":["stěžovatel"],"arguments_hidden":1}],"regulationInterpretations":[{"sourceRefs":["S0062","S0068"],"interpretation":"Soud, u něhož bylo řízení ve věci rodičovské zodpovědnosti zahájeno později, je povinen bez dalšího přerušit řízení podle čl. 19 odst. 2 a následně, pokud soud, který zahájil řízení jako první, určí svou příslušnost, prohlásit se za nepříslušný podle čl. 19 odst. 3. Tato pravidla mají imperativní charakter a druhý soud nesmí přezkoumávat správnost rozhodnutí prvního soudu o příslušnosti.","regulations":"čl. 19 odst. 2 a 3 nařízení Rady (ES) č. 2201/2003 (nařízení Brusel II bis)"}],"review":{"scope":{"challengedActs":[{"sourceRefs":["S0004"],"description":"Rozsudek Městského soudu v Brně č. j. 40 Nc 11/2014-500 ze dne 25. 6. 2019 a rozsudek Krajského soudu v Brně č. j. 19 Co 292/2019-586 ze dne 17. 6. 2020.","type":"COURT_DECISION"}],"allegedViolations":[{"regulations":"čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod, čl. 6 odst. 1 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod","right":"právo na spravedlivý proces"}]},"admissibility":{"overallStatus":"ADMISSIBLE","reason":"Ústavní stížnost byla podána včas, oprávněnou osobou, je přípustná a stěžovatel je řádně zastoupen.","sourceRefs":["S0026"]},"findings":[{"reason":"Obecné soudy nepostupovaly podle čl. 19 odst. 3 nařízení Brusel II bis a nevypořádaly se řádně s námitkou litispendence, čímž porušily právo stěžovatele na spravedlivý proces.","regulations":"čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod, čl. 6 odst. 1 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod","reasonSourceRefs":["S0075","S0079"],"right":"právo na spravedlivý proces podle čl. 36 odst. 1 Listiny a čl. 6 odst. 1 Úmluvy","outcome":"VIOLATED"}],"bindingInstructions":["Obecné soudy jsou vázány právním názorem Ústavního soudu, že je třeba nejprve posoudit možnost uznání meritorních rozhodnutí italských soudů a podle toho dále postupovat v řízení o návrhu matky ze dne 18. 2. 2014 a případně o pozdějším návrhu ze dne 30. 10. 2017."]},"dispositionType":"GRANTED","operativeOrders":[{"targetAct":"Rozsudek Krajského soudu v Brně č. j. 19 Co 292/2019-586 a rozsudek Městského soudu v Brně č. j. 40 Nc 11/2014-500","kind":"FIND_VIOLATION","text":"Rozsudkem Krajského soudu v Brně č. j. 19 Co 292/2019-586 ze dne 17. 6. 2020 a rozsudkem Městského soudu v Brně č. j. 40 Nc 11/2014-500 ze dne 25. 6. 2019 bylo porušeno právo stěžovatele na spravedlivý proces zaručené v čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod a v čl. 6 odst. 1 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod."},{"targetAct":"Rozsudek Krajského soudu v Brně č. j. 19 Co 292/2019-586 a rozsudek Městského soudu v Brně č. j. 40 Nc 11/2014-500","kind":"QUASH_DECISION","text":"Rozsudek Krajského soudu v Brně č. j. 19 Co 292/2019-586 ze dne 17. 6. 2020 a rozsudek Městského soudu v Brně č. j. 40 Nc 11/2014-500 ze dne 25. 6. 2019 se zrušují."}],"precedentLinks":[{"fileNumber":"C-489/14","sourceRefs":["S0061"],"usage":"REFERENCED","proposition":"Účelem pravidel o litispendenci v čl. 19 nařízení Brusel II bis je zamezit souběžným řízením a rozporům v rozhodnutích; mechanismus je založen na chronologickém pořadí zahájení řízení.","resolvedDecisionId":"ECLI:CZ:US:2014:2.US.489.14.1","precedent_source_units":[],"precedent_target_units":[]}],"caseDomain":"CONSTITUTIONAL"},"found":true,"public_gate":{"mode":"public","precedent_links_hidden":4,"precedent_superseded_hidden":0,"arguments_hidden":1,"arguments_preview":1,"continuity_hidden":0,"continuity_preview":1,"relations_preview":1,"login_path":"/api/auth/oauth/keycloak/start","indexable":true,"canonical_url":"https://fragmea.com/judikatura/rozhodnuti/ECLI:CZ:US:2021:1.US.2449.20.2","json_url":"https://app-api.fragmea.com/api/public/v3/decision/ECLI:CZ:US:2021:1.US.2449.20.2"}}