{"document_id":"ECLI:CZ:US:2021:2.US.3345.20.2","court":"usoud","case_number":"II. ÚS 3345/20","ecli":"ECLI:CZ:US:2021:2.US.3345.20.2","url":"https://nalus.usoud.cz:443/Search/GetText.aspx?sz=2-3345-20_2","decision_date":"2021-04-08","decision_type":"Nález","case_domain":"CONSTITUTIONAL","disposition_type":"REJECTION","subject":"Mezinárodní únos dítěte - aplikace Haagské úmluvy a nařízení Brusel II bis, určení obvyklého bydliště a výjimky z povinnosti navrácení","legal_sentence":"Těžiště právní úpravy relevantní pro nyní posuzovanou věc se nachází v čl. 11 nařízení Brusel II bis. Uvedené ustanovení se použije, požádá-li rodič (nositel práva péče o dítě) příslušné orgány v členském státě Evropské unie o vydání rozhodnutí na základě Haagské úmluvy, aby dosáhl navrácení dítěte, které bylo neoprávněně odebráno (přemístěno) nebo zadrženo v jiném členském státě než v členském státě, v němž mělo obvyklé bydliště bezprostředně před neoprávněným odebráním (přemístěním) nebo zadržením (čl. 11 odst. 1 nařízení). Stran možnosti rozhodnout o nenavrácení dítě do místa obvyklého bydliště z důvodu existence vážného nebezpečí, že návrat by dítě vystavil fyzické nebo duševní újmě nebo je jinak dostal do nesnesitelné situace, nařízení stanoví, že \"soud nemůže zamítnout žádost o navrácení dítěte na základě čl. 13 písm. b) Haagské úmluvy z roku 1980, pokud se prokáže, že byla přijata vhodná opatření k zajištění ochrany dítěte po jeho navrácení\" (čl. 11 odst. 4 nařízení). Ustanovení čl. 11 nařízení Brusel II bis je přitom nutno vykládat i ve světle čl. 2 odst. 11 tohoto nařízení, dle něhož se za neoprávněné považuje odebrání (přemístění) nebo zadržení dítěte v jiném členském státě, a) kterým je porušováno právo péče o dítě, a to b) za předpokladu, že v době odebrání (přemístění) nebo zadržení bylo právo péče o dítě skutečně vykonáváno, příp. by bylo vykonáváno, kdyby k odebrání (přemístění) nebo zadržení nedošlo. Péče o dítě se přitom \"považuje za vykonávanou společně v případě, kdy podle rozhodnutí nebo ze zákona jeden z nositelů rodičovské zodpovědnosti nemůže rozhodnout o místě bydliště dítěte bez souhlasu jiného nositele rodičovské zodpovědnosti\". Na základě shora řečeného lze stručně shrnout, že v duchu vzájemné důvěry a sdílených hodnot mezi členskými státy Evropské unie a v zájmu efektivního naplnění cílů vytyčených nařízením i Haagskou úmluvou stanovuje čl. 11 nařízení Brusel II bis poněkud přísnější pravidla pro tzv. návratové řízení než Haagská úmluva. Na členské státy Evropské unie jsou kladeny striktnější požadavky ohledně možnosti rozhodnout o nenavrácení dítěte zpět do místa obvyklého bydliště buď z důvodu nevykonávání péče o dítě před odebráním (přemístěním) nebo zadržením, nebo z důvodu vážného nebezpečí, že návrat by dítě vystavil fyzické nebo duševní újmě nebo je jinak dostal do nesnesitelné situace. Striktnější požadavky jsou kladeny i ohledně rychlosti rozhodování soudů [srov. nález sp. zn. I. ÚS 387/20 ze dne 26. 5. 2020 (N 105/100 SbNU 221), bod 55]. O zamítnutí žádosti o navrácení dítěte do místa obvyklého bydliště podle nařízení Brusel II bis a Haagské úmluvy lze rozhodnout pouze v případech podložených objektivními důvody a v souladu s nejlepším zájmem dítěte (rozhodnutí ESLP ve věci Tobey Josef Hammond a Jana Hammond proti České republice ze dne 22. 9. 2015 č. 30741/15, část A právního posouzení). Žádost o navrácení dítěte lze zamítnout toliko na základě výjimek striktně vymezených v nařízení Brusel II bis a Haagské úmluvě, jejichž naplnění musí být podloženo závažnými, objektivními a prokazatelně existujícími důvody (rozsudek velkého senátu ESLP ve věci X proti Lotyšsku, citováno výše, § 97). Důkazní břemeno při prokazováním existence výjimky z povinnosti navrátit dítě do místa jeho obvyklého bydliště nese strana, která s navrácením nesouhlasí (rozsudek ESLP ve věci K. J. proti Polsku, citováno výše, § 64). Konkrétně stran možnosti nevyhovět žádosti o navrácení dítěte do státu obvyklého bydliště na základě výjimky zakotvené v čl. 13 písm. b) Haagské úmluvy (vážné nebezpečí, že návrat by dítě vystavil fyzické nebo duševní újmě nebo je jinak dostal do nesnesitelné situace) je znovu nezbytné zmínit, že dle komunitárního práva se této výjimky nelze dovolávat, podmíní-li soud návrat dítěte vhodnými zárukami. Tuto výjimku rovněž nelze ve světle čl. 8 Úmluvy vykládat tak, že zahrnuje všechny nepříjemnosti inherentně spojené s návratem. Její aplikaci nemůže bez dalšího odůvodnit ani to, že rodič-únosce se svévolně, tedy bez kvalifikovaných důvodů, odmítá vrátit s dítětem do státu jeho obvyklého bydliště, a ani to, že v důsledku navrácení dítěte by mohlo dojít k jeho (dočasné) separaci od rodiče-únosce, jenž o něj po mezinárodním únosu pečoval (rozsudek ESLP ve věci G. S. proti Gruzii ze dne 21. 7. 2015 č. 2361/13, § 56; rozsudek ESLP ve věci K. J. proti Polsku, citováno výše, § 64 a 67). Předmětná výjimka se totiž vztahuje \"toliko\" k vážné hrozbě újmy na straně dítěte, nikoli rodiče, a týká se jenom těch situací, u nichž nelze po dítěti spravedlivě a rozumně požadovat, aby snášelo nepříjemnosti spojené s navrácením do místa obvyklého bydliště (rozsudek ESLP ve věci K. J. proti Polsku, citováno výše, § 64; rozsudek velkého senátu ESLP ve věci X proti Lotyšsku, citováno výše, § 116; rozsudek ESLP ve věci Maumousseau a Washington proti Francii, citováno výše, § 69 a 73).","metadata_regulation_keys":["292/2013:§478","99/1963:§132","1/1993:čl10","104/1991:čl3","2/1993:čl32","2/1993:čl10","2/1993:čl36","209/1992:čl8","209/1992:čl6","34/1998:čl12","34/1998:čl13","34/1998:čl3"],"analysis":{"proceedingType":"CONSTITUTIONAL_COMPLAINT","subject":"Mezinárodní únos dítěte - aplikace Haagské úmluvy a nařízení Brusel II bis, určení obvyklého bydliště a výjimky z povinnosti navrácení","facts":[{"sourceRefs":["S0008"],"text":"Stěžovatelka (matka) a otec jsou manželé od roku 2008, mají dvě děti narozené v Itálii, kde žily od narození, ale měly vazby i v České republice."},{"sourceRefs":["S0009"],"text":"V polovině srpna 2019 matka s dětmi odjela do České republiky se svolením otce, s dohodou o návratu nejpozději 7. 9. 2019. K návratu nedošlo."},{"sourceRefs":["S0009"],"text":"Otec podal 7. 2. 2020 návrh na navrácení dětí do Itálie dle Haagské úmluvy a nařízení Brusel II bis."},{"sourceRefs":["S0010"],"text":"Městský soud v Brně rozsudkem nařídil navrácení do 30 dnů, s podmínkami (zajištění bydlení, zdržení se odejmutí z péče)."},{"sourceRefs":["S0011"],"text":"Krajský soud v Brně potvrdil navrácení, ale změnil podmínky (složení 15 000 eur, zastavení trestního stíhání, zdržení se odejmutí)."}],"previousProceedings":[{"fileNumber":"125 Nc 2501/2020-279","sourceRefs":["S0010"],"outcomeSummary":"Nařídil navrácení nezletilých do místa obvyklého bydliště v Itálii do 30 dnů, s podmínkami: otec zajistí samostatné bydlení a hradí náklady, zdrží se odejmutí z péče matky.","court":"Městský soud v Brně","decisionDate":"19. 5. 2020"},{"fileNumber":"20 Co 188/2020-627","sourceRefs":["S0011"],"outcomeSummary":"Potvrdil navrácení, změnil podmínky: otec složí 15 000 eur na bydlení a výživu, nepokračuje v trestním stíhání matky, zdrží se odejmutí z péče.","court":"Krajský soud v Brně","decisionDate":"20. 10. 2020"}],"legalQuestions":[{"issueType":"FUNDAMENTAL_RIGHT","question":"Zda obecné soudy správně určily obvyklé bydliště nezletilých v Itálii.","sourceRefs":["S0052"],"courtAssessment":{"sourceRefs":["S0052"],"testApplied":"ARBITRARINESS_EXCLUSION","text":"Obecné soudy zohlednily všechny relevantní faktory pro určení obvyklého bydliště (narození v Itálii, pravidelná školní docházka, volnočasové aktivity, rodinné vazby) a dospěly k podloženému závěru, že středobod života dětí byl v Itálii. Tento závěr není svévolný ani nepodložený.","outcome":"NO_VIOLATION"},"arguments":[{"argument":"Stěžovatelka tvrdila, že obvyklé bydliště dětí bylo v České republice, protože zde trávily značný čas, měly zde příbuzné a byly zapsány do školy.","courtTreatment":"REJECTED","courtSourceRefs":["S0052"],"sourceRefs":["S0013"],"importance":"CORE","parties":["M. P."],"courtExplanation":"Soud shledal, že obecné soudy dostatečně zohlednily všechny relevantní faktory (narození v Itálii, školní docházku, volnočasové aktivity, rodinné vazby) a jejich závěr není svévolný."}],"id":"LQ001","raisedBy":["M. P."]},{"issueType":"FUNDAMENTAL_RIGHT","question":"Zda byly splněny podmínky pro výjimku z navrácení podle čl. 13 písm. b) Haagské úmluvy (vážné nebezpečí újmy).","sourceRefs":["S0055"],"courtAssessment":{"sourceRefs":["S0066"],"testApplied":"PROPORTIONALITY","text":"Soud konstatoval, že nebylo prokázáno hmatatelné nebezpečí ze strany otce a že setrvání v současných poměrech není v nejlepším zájmu dětí. Záruky bezpečného návratu byly považovány za vhodné a přiměřené.","outcome":"NO_VIOLATION"},"arguments":[],"id":"LQ002","raisedBy":["M. P."],"arguments_hidden":1},{"issueType":"FUNDAMENTAL_RIGHT","question":"Zda byly záruky bezpečného návratu stanovené krajským soudem vhodné a dostatečné.","sourceRefs":["S0067"],"courtAssessment":{"sourceRefs":["S0068"],"testApplied":"PROPORTIONALITY","text":"Záruky (složení 15 000 eur, zastavení trestního stíhání, zdržení se odejmutí z péče) jsou přiměřené, zohledňují obavy matky a potřeby dětí, a poskytují prostor pro postupný návrat a obnovení vztahů.","outcome":"NO_VIOLATION"},"arguments":[],"id":"LQ003","raisedBy":["M. P."],"arguments_hidden":1},{"issueType":"PROCEDURE","question":"Zda byla porušena procesní práva stěžovatelky (právo klást otázky, spravedlivý proces).","sourceRefs":["S0070"],"courtAssessment":{"sourceRefs":["S0070"],"text":"Obecné soudy poskytly stěžovatelce široký prostor pro uplatnění procesních práv, řízení bylo vedeno férově a rozhodnutí jsou řádně odůvodněna.","outcome":"NO_VIOLATION"},"arguments":[],"id":"LQ004","raisedBy":["M. P."],"arguments_hidden":1}],"regulationInterpretations":[{"sourceRefs":["S0051"],"interpretation":"Obvyklé bydliště dítěte se určuje na základě všech konkrétních skutkových okolností, zejména fyzické přítomnosti, integrace v sociálním a rodinném prostředí, trvání a pravidelnosti pobytu, rodinných a sociálních vazeb a místa školní docházky.","regulations":"čl. 3, čl. 13 písm. b) Haagské úmluvy; čl. 11 odst. 4 nařízení Brusel II bis","precedent_relies_on_gated":true,"precedent_relies_on_count_hidden":1,"precedent_relies_on_superseded":false},{"sourceRefs":["S0056","S0059"],"interpretation":"Výjimku z povinnosti navrácení podle čl. 13 písm. b) Haagské úmluvy nelze aplikovat, pokud soud přijme vhodná opatření k zajištění ochrany dítěte po návratu; tato opatření musí být přiměřená a zohledňovat nejlepší zájem dítěte.","regulations":"čl. 13 písm. b) Haagské úmluvy; čl. 11 odst. 4 nařízení Brusel II bis","precedent_cited_by_counts":{"REFERENCED":1}}],"review":{"scope":{"challengedActs":[{"sourceRefs":["S0003"],"description":"Rozsudek Městského soudu v Brně ze dne 19. 5. 2020 č. j. 125 Nc 2501/2020-279 a rozsudek Krajského soudu v Brně ze dne 20. 10. 2020 č. j. 20 Co 188/2020-627","type":"COURT_DECISION"}],"allegedViolations":[{"regulations":"čl. 10 odst. 2 Listiny, čl. 8 Úmluvy","right":"Právo na respektování rodinného a soukromého života"},{"regulations":"čl. 36 odst. 1 Listiny, čl. 6 odst. 1 Úmluvy","right":"Právo na spravedlivý proces"},{"regulations":"čl. 32 odst. 4 Listiny","right":"Právo na péči o děti a jejich výchovu"}]},"admissibility":{"overallStatus":"ADMISSIBLE","reason":"Ústavní stížnost byla podána včas oprávněnou stěžovatelkou, je přípustná.","sourceRefs":["S0022"]},"findings":[{"reason":"Obecné soudy správně určily obvyklé bydliště v Itálii, řádně posoudily výjimky z navrácení a stanovily přiměřené záruky; nedošlo k porušení práva na rodinný život.","regulations":"čl. 10 odst. 2 Listiny, čl. 8 Úmluvy","reasonSourceRefs":["S0071"],"right":"Právo na respektování rodinného a soukromého života (čl. 10 odst. 2 Listiny, čl. 8 Úmluvy)","outcome":"NOT_VIOLATED"},{"reason":"Řízení bylo vedeno férově, stěžovatelka měla dostatečný prostor k uplatnění práv, rozhodnutí jsou řádně odůvodněna.","regulations":"čl. 36 odst. 1 Listiny, čl. 6 odst. 1 Úmluvy","reasonSourceRefs":["S0070"],"right":"Právo na spravedlivý proces (čl. 36 odst. 1 Listiny, čl. 6 odst. 1 Úmluvy)","outcome":"NOT_VIOLATED"},{"reason":"Rozhodnutí o navrácení a stanovené záruky respektují nejlepší zájem dětí a právo matky na péči, nedošlo k porušení.","regulations":"čl. 32 odst. 4 Listiny","reasonSourceRefs":["S0071"],"right":"Právo na péči o děti a jejich výchovu (čl. 32 odst. 4 Listiny)","outcome":"NOT_VIOLATED","precedent_cited_by_counts":{"REFERENCED":1}}]},"dispositionType":"REJECTION","operativeOrders":[{"kind":"REJECT","text":"Ústavní stížnost se zamítá."}],"precedentLinks":[{"fileNumber":"X proti Lotyšsku (27853/09)","sourceRefs":["S0040","S0043"],"usage":"FOLLOWED","proposition":"Haagskou úmluvu a nařízení Brusel II bis je nutno vykládat souladným způsobem; centrem úvah musí být nejlepší zájem dítěte.","resolvedDecisionId":null,"precedent_source_units":[],"precedent_target_units":[]}],"caseDomain":"CONSTITUTIONAL"},"found":true,"public_gate":{"mode":"public","precedent_links_hidden":3,"precedent_superseded_hidden":0,"arguments_hidden":3,"arguments_preview":1,"continuity_hidden":0,"continuity_preview":1,"relations_preview":1,"login_path":"/api/auth/oauth/keycloak/start","indexable":true,"canonical_url":"https://fragmea.com/judikatura/rozhodnuti/ECLI:CZ:US:2021:2.US.3345.20.2","json_url":"https://app-api.fragmea.com/api/public/v3/decision/ECLI:CZ:US:2021:2.US.3345.20.2"}}