{"document_id":"ECLI:CZ:US:2022:3.US.1423.20.1","court":"usoud","case_number":"III. ÚS 1423/20","ecli":"ECLI:CZ:US:2022:3.US.1423.20.1","url":"https://nalus.usoud.cz:443/Search/GetText.aspx?sz=3-1423-20_1","decision_date":"2022-05-24","decision_type":"Usnesení","case_domain":"CONSTITUTIONAL","disposition_type":"REFUSAL","subject":"Úhrada zdravotní péče a regulační omezení dle úhradových vyhlášek","legal_sentence":"Analytická právní věta Pokud se obecný soud v řízení o zrušení a vypořádání spoluvlastnictví odchýlí od pravidla, že si každý účastník řízení ponese své náklady sám, a uloží jednomu z účastníků nahradit náklady řízení druhého účastníka podle § 142 odst. 3 občanského soudního řádu , je povinen podrobně vyložit důvody pro použití uvedeného ustanovení (např. šikanózní výkon práva, obstrukční chování, zneužití procesních práv). V opačném případě porušuje právo na ochranu vlastnického práva podle čl. 11 odst. 1 ve spojení s čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod . Návrh a řízení před Ústavním soudem Na návrh stěžovatelky Miroslavy Ondráškové zrušil IV. senát Ústavního soudu nálezem ze dne 5. dubna 2022 v řízení podle čl. 87 odst. 1 písm. d) Ústavy výroky II a III rozsudku Krajského soudu v Praze ze dne 2. prosince 2021 č. j. 28 Co 237/2021-445 , a to pro rozpor s čl. 11 odst. 1 a s čl. 36 odst. 1 Listiny. Návrh, aby Ústavní soud uložil stěžovatelce povinnost nahradit vedlejšímu účastníkovi náklady řízení, odmítl pro zjevnou neopodstatněnost. Narativní část Okresní soud k žalobě stěžovatelky zrušil podílové spoluvlastnictví k souboru předmětných nemovitostí, nemovitosti přikázal do výlučného vlastnictví vedlejšího účastníka, uložil mu povinnost zaplatit stěžovatelce vypořádání podílu a rozhodl, že žádný z účastníků řízení nemá právo na náhradu nákladů řízení. U náhrady nákladů řízení vycházel z § 142 odst. 2 o. s. ř. , když každý z účastníků měl ve věci pouze částečný úspěch. Stěžovatelka byla úspěšná v části týkající se zrušení spoluvlastnictví, naopak jí soud nevyhověl ohledně způsobu vypořádání. Úspěch účastníků byl rovnocenný, každý si proto své náklady nese sám. Krajský soud rozhodnutí potvrdil a změnil jej v části týkající se vypořádání podílu. Pokud jde o náhradu nákladů řízení, uložil stěžovatelce, aby nahradila vedlejšímu účastníkovi náklady řízení před okresním soudem a náklady řízení před krajským soudem. V odůvodnění nákladových výroků vycházel ze zásady procesního úspěchu ve věci, kdy vedlejší účastník byl plně úspěšný, neboť od počátku řízení navrhoval, aby dům i statek byly přikázány do jeho výlučného vlastnictví. Stěžovatelka byla naopak neúspěšná. Odůvodnění nálezu Ústavního soudu Ústavní soud připomněl, že řízení o vypořádání spoluvlastnictví má zvláštní povahu, neboť jde o tzv. iudicium duplex, tedy o řízení, které může být zahájeno k návrhu kteréhokoli ze spoluvlastníků a přes formální označení, jež odpovídá znění zákona, jsou všichni účastníci vzájemně v postavení odpovídajícím procesní pozici žalobce i žalovaného současně, nehledě na to, kdo žalobu podal. Nejde tedy o „klasické“ sporné řízení, v němž by jedna z proti sobě stojících stran musela vyhrát a druhá prohrát. Této povaze řízení o vypořádání spoluvlastnictví by pak mělo odpovídat i rozhodnutí o náhradě nákladů řízení. Judikatura Ústavního soudu k náhradě nákladů řízení ve věcech majících povahu iudicia duplex nebyla vždy jednotná. Nálezová judikatura se však nyní přiklání k principu, že v případě iudicia duplex (např. řízení o vypořádání společného jmění manželů nebo o vypořádání spoluvlastnictví) má být pravidlem nepřiznání náhrady nákladů žádnému z účastníků řízení podle § 142 odst. 2 o. s. ř. , kdežto rozhodnutí podle § 142 odst. 3 o. s. ř. bude podmíněno zvláštními okolnostmi případu, zejména pak např. šikanózním výkonem práva či zneužitím práva (viz nález sp. zn. II. ÚS 572/19 a nález sp. zn. I. ÚS 262/20 ). Z hlediska náhrady nákladů řízení u zrušení a vypořádání spoluvlastnictví je nutno poukázat na skutečnost, že plný úspěch ve věci je dán pouze tehdy, zamítne-li soud návrh na zrušení spoluvlastnictví z důvodů uvedených v § 1140 odst. 2 větě druhé o. z. V takovém případě lze hovořit o plném úspěchu či neúspěchu ve věci, čemuž by odpovídalo použití § 142 odst. 1 občanského soudního řádu . Procesní úspěch účastníka však nelze odvozovat od výsledného způsobu vypořádání spoluvlastnictví, neboť toto rozhodnutí náleží do dispozice soudu. Vedlejší účastník po celou dobu řízení před soudy požadoval přikázání předmětných nemovitostí do svého výlučného vlastnictví, tedy své stanovisko neměnil, kdežto stěžovatelka částečně v průběhu řízení svůj návrh měnila. Smír s vedlejším účastníkem stěžovatelka odmítla. Obecné soudy se tedy musí zabývat otázkou, zda popsaná procesní aktivita stěžovatelky naplňuje znaky šikanózního výkonu práva či nadměrné obstrukce, resp. zneužití procesních práv, které by bránily vydání vyhovujícího soudního rozhodnutí, anebo zda lze takovou procesní aktivitu považovat za faktické hájení vlastnického práva. Tyto úvahy však krajský soud neučinil, jelikož vycházel ze zásady procesního úspěchu ve věci toho kterého účastníka řízení, která se ovšem v řízení iudicium duplex neuplatní. Krajský soud porušil základní právo stěžovatelky na ochranu vlastnického práva dle čl. 11 odst. 1 Listiny ve spojení s právem na soudní ochranu podle čl. 36 odst. 1 Listiny. Z těchto důvodů Ústavní soud napadené výroky zrušil. Soudcem zpravodajem v dané věci byl Radovan Suchánek. Žádný soudce neuplatnil odlišné stanovisko.","metadata_regulation_keys":["464/2008","475/2012","48/1997","618/2006","2/1993:čl26","2/1993:čl36"],"analysis":{"proceedingType":"CONSTITUTIONAL_COMPLAINT","subject":"Úhrada zdravotní péče a regulační omezení dle úhradových vyhlášek","facts":[{"sourceRefs":["S0006"],"text":"Stěžovatelka provozovala zdravotnické zařízení v oboru gynekologie-porodnictví a měla s vedlejší účastnicí (Všeobecnou zdravotní pojišťovnou) uzavřenu smlouvu o poskytování a úhradě zdravotní péče. Pro roky 2008 a 2009 nebyly sjednány dodatky upravující výši úhrad."},{"sourceRefs":["S0006","S0007"],"text":"Stěžovatelka se domáhala zaplacení rozdílu mezi jí poskytnutou péčí a péčí uhrazenou vedlejší účastnicí za roky 2008 a 2009, přičemž tvrdila, že jí náleží i tzv. bonifikace, které však nebyly součástí úhradových vyhlášek."},{"sourceRefs":["S0006","S0007"],"text":"Obvodní soud částečně vyhověl žalobě (62 760,92 Kč) a ve zbytku (408 445,08 Kč) žalobu zamítl. Dospěl k závěru, že bonifikace nejsou úhradou za zdravotní péči a že výše úhrad se řídí úhradovými vyhláškami."}],"previousProceedings":[{"fileNumber":"12 C 197/2012","sourceRefs":["S0006"],"outcomeSummary":"Částečně vyhověl žalobě (I. výrok: uložil vedlejší účastnici zaplatit 62 760,92 Kč s příslušenstvím), ve zbytku žalobu zamítl (II. výrok) a rozhodl o nákladech řízení (III. výrok).","court":"Obvodní soud pro Prahu 3","decisionDate":"8. 7. 2016"},{"fileNumber":"68 Co 498/2016","sourceRefs":["S0008"],"outcomeSummary":"Potvrdil zamítavý výrok obvodního soudu, změnil výrok o nákladech řízení a zastavil odvolací řízení vedlejší účastnice proti vyhovujícímu výroku.","court":"Městský soud v Praze","decisionDate":"6. 3. 2017"},{"fileNumber":"32 Cdo 683/2018","sourceRefs":["S0010"],"outcomeSummary":"Dovolání stěžovatelky zamítl s odkazem na ustálenou judikaturu, že úhradové vyhlášky nejsou protiústavní a že omezení výše úhrad je použitelné.","court":"Nejvyšší soud","decisionDate":"11. 2. 2020"}],"legalQuestions":[{"issueType":"FUNDAMENTAL_RIGHT","question":"Zda aplikace úhradových vyhlášek a regulačních omezení při stanovení výše úhrady za zdravotní péči porušila právo stěžovatelky podnikat podle čl. 26 Listiny a právo na spravedlivý proces podle čl. 36 Listiny.","sourceRefs":["S0012"],"courtAssessment":{"sourceRefs":["S0024","S0027"],"text":"Ústavní soud neshledal porušení ústavně zaručených práv stěžovatelky. Napadená rozhodnutí jsou v souladu s ustálenou judikaturou Ústavního soudu a nevykazují znaky svévole či extrémního rozporu s principy spravedlnosti.","outcome":"MANIFESTLY_UNFOUNDED"},"arguments":[{"argument":"Stěžovatelka tvrdí, že úhradové vyhlášky jsou protiústavní, neboť neumožňují předvídat výši úhrady a zasahují do jejího práva podnikat. Dále namítá, že soudy nesprávně vyložily právní předpisy a nezohlednily, že poskytuje péči pod celostátním průměrem.","courtTreatment":"REJECTED","courtSourceRefs":["S0026"],"sourceRefs":["S0012"],"importance":"CORE","parties":["MUDr. Alena Prokšová"],"courtExplanation":"Ústavní soud shledal, že tato argumentace je totožná s argumentací již dříve odmítnutou v usnesení sp. zn. IV. ÚS 1702/18, a neshledal důvod se odchýlit."}],"id":"LQ001","raisedBy":["MUDr. Alena Prokšová"],"precedent_relies_on_gated":true,"precedent_relies_on_count_hidden":1,"precedent_relies_on_superseded":false}],"review":{"scope":{"challengedActs":[{"sourceRefs":["S0001"],"description":"Rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 11. 2. 2020 č.j. 32 Cdo 683/2018-318, rozsudek Městského soudu v Praze ze dne 6. 3. 2017 č.j. 68 Co 498/2016-255 a II. výrok rozsudku Obvodního soudu pro Prahu 3 ze dne 8. 7. 2016 č.j. 12 C 197/2012-197.","type":"COURT_DECISION"}],"allegedViolations":[{"regulations":"čl. 26 odst. 1 a 2 Listiny základních práv a svobod","right":"právo podnikat"},{"regulations":"čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod, čl. 90 odst. 1 Ústavy","right":"právo na spravedlivý proces"}]},"admissibility":{"overallStatus":"ADMISSIBLE","rejectionGrounds":["MANIFESTLY_UNFOUNDED"],"reason":"Ústavní stížnost byla shledána zjevně neopodstatněnou, neboť argumentace stěžovatelky je totožná s argumentací již dříve odmítnutou a napadená rozhodnutí nevykazují ústavněprávní deficity.","sourceRefs":["S0027"]},"findings":[{"reason":"Ústavní soud neshledal důvod k meritornímu přezkumu, neboť stížnost byla odmítnuta jako zjevně neopodstatněná.","regulations":"čl. 26 odst. 1 a 2, čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod","reasonSourceRefs":["S0027"],"right":"právo podnikat podle čl. 26 Listiny a právo na spravedlivý proces podle čl. 36 Listiny","outcome":"NOT_ASSESSED"}]},"dispositionType":"REFUSAL","operativeOrders":[{"targetAct":"ústavní stížnost","kind":"REFUSE","text":"Ústavní stížnost se odmítá."}],"precedentLinks":[{"fileNumber":"IV. ÚS 1702/18","sourceRefs":["S0025","S0026"],"usage":"FOLLOWED","proposition":"Obdobná argumentace stěžovatelky byla již dříve odmítnuta jako zjevně neopodstatněná.","resolvedDecisionId":"ECLI:CZ:US:2022:4.US.1702.18.1","precedent_source_units":["legal_question:1000"],"precedent_target_units":[],"precedent_target_id":"ECLI:CZ:US:2022:4.US.1702.18.1"}],"caseDomain":"CONSTITUTIONAL"},"found":true,"public_gate":{"mode":"public","precedent_links_hidden":0,"precedent_superseded_hidden":0,"arguments_hidden":0,"arguments_preview":1,"continuity_hidden":0,"continuity_preview":1,"relations_preview":1,"login_path":"/api/auth/oauth/keycloak/start","indexable":true,"canonical_url":"https://fragmea.com/judikatura/rozhodnuti/ECLI:CZ:US:2022:3.US.1423.20.1","json_url":"https://app-api.fragmea.com/api/public/v3/decision/ECLI:CZ:US:2022:3.US.1423.20.1"}}