{"document_id":"ECLI:CZ:US:2023:2.US.2533.20.1","court":"usoud","case_number":"II. ÚS 2533/20","ecli":"ECLI:CZ:US:2023:2.US.2533.20.1","url":"https://nalus.usoud.cz:443/Search/GetText.aspx?sz=2-2533-20_1","decision_date":"2023-04-25","decision_type":"Nález","case_domain":"CONSTITUTIONAL","disposition_type":"REJECTION","subject":"Absence zákonné úpravy sociálního bydlení a možnost soudní ochrany práva na bydlení prostřednictvím zásahové žaloby","legal_sentence":"I. Ustanovení § 35 odst. 2 zákona č. 128/2000 Sb. , o obcích (obecní zřízení), (ve spojení s § 7 odst. 1 zákona o obcích) nepředstavuje zákonnou realizaci sociálního práva v čl. 30 odst. 2 Listiny ve spojení s čl. 41 odst. 1 Listiny. II. Listina právo bydlet výslovně nezahrnuje, je však možné jej dovodit jako spadající pod čl. 30 odst. 2 Listiny, dle kterého každý, kdo je v hmotné nouzi, má právo na takovou pomoc, která je nezbytná pro zajištění základních životních podmínek. Právo bydlet či právo na přiměřené (sociální) bydlení však nemůže být před soudy uplatněno přímo, což je dáno tím, že jsou sociální práva justiciabilní v mezích čl. 41 odst. 1 Listiny, a je tedy možné se jich domáhat pouze v mezích zákonů. III. Zakotvení práva na přiměřenou životní úroveň v mezinárodních smlouvách o lidských právech, zejména čl. 11 Mezinárodního paktu o hospodářských, sociálních a kulturních právech, vytváří pouze rámec pro výklad vnitrostátního práva - pakliže by příslušná zákonná úprava existovala - nelze však pominout, že se Česká republika jako smluvní stát Paktu zavázala podniknout odpovídající kroky, aby zajistila uskutečnění práva každého jednotlivce na přiměřenou životní úroveň včetně přiměřeného bydlení.","metadata_regulation_keys":["128/2000:§35","128/2000:§7","150/2002:§82","120/1976:čl11","120/1976:čl2","2/1993:čl41","2/1993:čl36","2/1993:čl3","2/1993:čl10","2/1993:čl30","209/1992:čl8","209/1992:čl6","209/1992:čl14"],"analysis":{"proceedingType":"CONSTITUTIONAL_COMPLAINT","subject":"Absence zákonné úpravy sociálního bydlení a možnost soudní ochrany práva na bydlení prostřednictvím zásahové žaloby","facts":[{"sourceRefs":["S0006"],"text":"Stěžovatelé J. K. a D. K., romského původu, byli od roku 1998 do 17. 4. 2018 nájemci bytu ve vlastnictví statutárního města Olomouc. Bydleli v lokalitě H. a následně na adrese P. v Olomouci."},{"sourceRefs":["S0006"],"text":"Stěžovatelé tvrdili, že po vypovězení smlouvy k nájmu bytu na adrese P., ke kterému byli motivováni falešným příslibem nabídky většího bytu, obývali spolu s vnukem menší byt v obdobně špatném technickém a hygienickém stavu."},{"sourceRefs":["S0006"],"text":"Podali u Krajského soudu v Ostravě - pobočky v Olomouci zásahovou žalobu, kterou se domáhali určení, že zásah žalovaného spočívající v opomenutí učinit cílené a konkrétní kroky vedoucí k desegregaci vyloučené lokality H. a v uplatňování bytové politiky přispívající k sociálnímu vyloučení a segregaci byl nezákonný."},{"sourceRefs":["S0007","S0008"],"text":"Správní soudy žalobu zamítly s odůvodněním, že stěžovatelům nesvědčí veřejné subjektivní právo na bydlení, neboť toto sociální právo není v českém právním řádu přímo vymahatelné bez zákonného provedení, a že žaloba postrádá dostatečnou konkretizaci skutkových okolností."}],"previousProceedings":[{"fileNumber":"65 A 60/2018-69","sourceRefs":["S0007"],"outcomeSummary":"Žalobu zamítl. Dospěl k závěru, že jednání napadené žalobou nemůže být nezákonným zásahem, neboť stěžovatelům nesvědčí veřejné subjektivní právo na bydlení, které by muselo být upraveno zákonem. Ustanovení § 35 odst. 2 zákona o obcích pouze vymezuje samostatnou působnost obce, aniž by z něj vyplývalo subjektivní právo. Namítanou diskriminací se nezabýval s odůvodněním, že stěžovatelé mohli postupovat podle antidiskriminačního zákona.","court":"Krajský soud v Ostravě - pobočka v Olomouci","decisionDate":"2018-12-19"},{"fileNumber":"7 As 40/2019-32","sourceRefs":["S0008"],"outcomeSummary":"Kasační stížnost zamítl. Uvedl, že stěžovatelé nesplnili podmínky přípustnosti zásahové žaloby, neboť žaloba neobsahovala dostatek tvrzení o skutkových okolnostech a vykazovala rysy actio popularis. Dále potvrdil, že stěžovatelům veřejné subjektivní právo bydlet nepřísluší.","court":"Nejvyšší správní soud","decisionDate":"2020-06-30"}],"legalQuestions":[{"issueType":"FUNDAMENTAL_RIGHT","question":"Zda právo na bydlení (přiměřené bydlení) je přímo vymahatelné veřejné subjektivní právo, které by opodstatňovalo zásahovou žalobu podle § 82 s. ř. s., a zda správní soudy pochybily, když jeho existenci popřely.","courtAssessment":{"sourceRefs":["S0051","S0057"],"text":"Ústavní soud dospěl k závěru, že právo na bydlení není v českém právním řádu přímo vymahatelné bez zákonného provedení. Ustanovení § 35 odst. 2 zákona o obcích nezakládá subjektivní právo občanů na bydlení. Správní soudy nepochybily, když žalobu zamítly. Absence zákona o sociálním bydlení je systémovým problémem, ale nezakládá porušení práv stěžovatelů v tomto konkrétním případě.","outcome":"NO_VIOLATION"},"arguments":[{"argument":"Právo na bydlení vyplývá z čl. 11 Paktu, čl. 30 odst. 2 Listiny, čl. 16 Evropské sociální charty a dalších mezinárodních smluv; je přímo aplikovatelné (self-executing) a soudně vymahatelné. Ustanovení § 35 odst. 2 zákona o obcích toto právo realizuje. Správní soudy nesprávně posoudily otázku existence veřejného subjektivního práva a jeho přímé aplikovatelnosti.","courtTreatment":"REJECTED","courtSourceRefs":["S0028","S0030","S0031","S0034"],"sourceRefs":["S0011","S0012"],"importance":"CORE","parties":["stěžovatelé J. K. a D. K."],"courtExplanation":"Právo na bydlení je sociálním právem, které není bezpodmínečné a je možné se ho domáhat pouze v mezích zákonů (čl. 41 odst. 1 Listiny). Mezinárodní smlouvy vytvářejí pouze rámec pro výklad vnitrostátního práva, pokud by existovala zákonná úprava. Ustanovení § 35 odst. 2 zákona o obcích nezakládá subjektivní právo, pouze vymezuje samostatnou působnost obce."}],"id":"LQ001","raisedBy":["stěžovatelé J. K. a D. K."],"precedent_cited_by_counts":{"FOLLOWED":2,"REFERENCED":2},"precedent_relies_on_gated":true,"precedent_relies_on_count_hidden":2,"precedent_relies_on_superseded":false},{"issueType":"FUNDAMENTAL_RIGHT","question":"Zda se správní soudy měly v rámci zásahové žaloby zabývat otázkou diskriminace (etnického původu) stěžovatelů, nebo zda bylo namístě odkázat je na řízení podle antidiskriminačního zákona.","courtAssessment":{"sourceRefs":["S0051"],"text":"Ústavní soud neshledal, že by správní soudy porušily právo stěžovatelů na rovné zacházení, neboť absence veřejného subjektivního práva na bydlení činila diskriminační námitku irelevantní pro posouzení zákonnosti zásahu. Správní soudy své závěry řádně odůvodnily.","outcome":"NO_VIOLATION"},"arguments":[],"id":"LQ002","raisedBy":["stěžovatelé J. K. a D. K."],"arguments_hidden":1},{"issueType":"ADMISSIBILITY","question":"Zda správní soudy správně posoudily podmínky přípustnosti zásahové žaloby, zejména zda žaloba nebyla actio popularis a zda byla dostatečně konkretizována.","courtAssessment":{"sourceRefs":["S0051"],"text":"Ústavní soud neshledal porušení práva na spravedlivý proces podle čl. 36 odst. 1 Listiny, neboť správní soudy své závěry o nepřípustnosti zásahové žaloby řádně odůvodnily a nevybočily z mezí ústavnosti.","outcome":"NO_VIOLATION"},"arguments":[],"id":"LQ003","raisedBy":["stěžovatelé J. K. a D. K."],"arguments_hidden":1}],"regulationInterpretations":[{"sourceRefs":["S0053","S0054"],"interpretation":"Právo na bydlení jako sociální právo není přímo vymahatelné bez zákonného provedení; ustanovení § 35 odst. 2 zákona o obcích nezakládá subjektivní právo občanů na bydlení, pouze vymezuje samostatnou působnost obce.","regulations":"čl. 30 odst. 2 Listiny, čl. 41 odst. 1 Listiny, § 35 odst. 2 zákona č. 128/2000 Sb., o obcích","precedent_cited_by_counts":{"FOLLOWED":2,"REFERENCED":1}}],"review":{"scope":{"challengedActs":[{"sourceRefs":["S0001"],"description":"Rozsudek Krajského soudu v Ostravě - pobočky v Olomouci ze dne 19.12.2018 č.j. 65 A 60/2018-69 a rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 30.6.2020 č.j. 7 As 40/2019-32","type":"COURT_DECISION"}],"allegedViolations":[{"regulations":"čl. 10 odst. 1, čl. 30 odst. 2, čl. 31, čl. 36 odst. 1 a 2 Listiny; čl. 6 odst. 1, čl. 8, čl. 14 Úmluvy; čl. 11 odst. 1, čl. 12 odst. 1 Paktu","right":"právo na lidskou důstojnost, právo na pomoc v hmotné nouzi, právo na ochranu zdraví, právo na spravedlivý proces, právo na respektování soukromého a rodinného života, zákaz diskriminace, právo na přiměřenou životní úroveň"}]},"admissibility":{"overallStatus":"ADMISSIBLE","questionAssessments":[{"questionId":"LQ003","outcome":"NO_VIOLATION"}]},"findings":[{"reason":"Právo na bydlení není v českém právním řádu přímo vymahatelné bez zákonného provedení; správní soudy nepochybily.","regulations":"čl. 30 odst. 2 Listiny, čl. 11 Paktu","reasonSourceRefs":["S0057"],"right":"právo na bydlení (sociální právo)","outcome":"NOT_VIOLATED","precedent_cited_by_counts":{"FOLLOWED":1,"REFERENCED":1}},{"reason":"Ústavní soud neshledal porušení zákazu diskriminace, neboť absence veřejného subjektivního práva na bydlení činila diskriminační námitku irelevantní pro posouzení zákonnosti zásahu.","regulations":"čl. 3 odst. 1 Listiny, čl. 14 Úmluvy","reasonSourceRefs":["S0051"],"right":"zákaz diskriminace","outcome":"NOT_VIOLATED","precedent_cited_by_counts":{"FOLLOWED":1}}]},"dispositionType":"REJECTION","operativeOrders":[{"kind":"REJECT","text":"Návrh se zamítá."}],"dissentingOpinions":[{"summary":"Soudce David nesouhlasí s výrokem a odůvodněním. Má za to, že právo na bydlení je ústavně zaručeno a absence zákonné úpravy je protiústavní mezerou. Dále považuje za nepřípustné, že se správní soudy nezabývaly otázkou diskriminace, neboť zákaz diskriminace je přímo aplikovatelný a měl být posouzen v rámci zásahové žaloby.","judges":["Ludvík David"]}],"precedentLinks":[{"fileNumber":"Pl. ÚS 3/2000","sourceRefs":["S0023"],"usage":"REFERENCED","proposition":"Listina coby ústavní zákon neuvedla mezi vyhlášenými sociálními právy výslovně právo na ochranu přiměřené životní úrovně včetně bydlení, tato okolnost však nikterak nediskvalifikuje ústavní relevanci tohoto práva zakotveného v mezinárodních smlouvách.","resolvedDecisionId":"ECLI:CZ:US:2000:Pl.US.3.2000","precedent_source_units":[],"precedent_target_units":["legal_sentence:990000"],"precedent_target_id":"ECLI:CZ:US:2000:Pl.US.3.2000"}],"caseDomain":"CONSTITUTIONAL"},"found":true,"legal_sentence_precedents":{"cited_by_counts":{"FOLLOWED":2,"REFERENCED":1}},"public_gate":{"mode":"public","precedent_links_hidden":5,"precedent_superseded_hidden":0,"arguments_hidden":2,"arguments_preview":1,"continuity_hidden":0,"continuity_preview":1,"relations_preview":1,"login_path":"/api/auth/oauth/keycloak/start","indexable":true,"canonical_url":"https://fragmea.com/judikatura/rozhodnuti/ECLI:CZ:US:2023:2.US.2533.20.1","json_url":"https://app-api.fragmea.com/api/public/v3/decision/ECLI:CZ:US:2023:2.US.2533.20.1"}}