{"document_id":"ECLI:CZ:US:2023:2.US.657.22.1","court":"usoud","case_number":"II. ÚS 657/22","ecli":"ECLI:CZ:US:2023:2.US.657.22.1","url":"https://nalus.usoud.cz:443/Search/GetText.aspx?sz=2-657-22_1","decision_date":"2023-04-06","decision_type":"Nález","case_domain":"CONSTITUTIONAL","disposition_type":"REJECTION","subject":"Restituce majetku rodu z Lichtenštejnu – konfiskace podle dekretu prezidenta republiky č. 12/1945 Sb.","legal_sentence":"II. ÚS 657/22 č. 52 Č. 52 Restituce majetku rodu z Lichtenštejnu ( sp. zn. II. ÚS 657/22 ze dne 6. dubna 2023) Otázkou konfiskací majetku po druhé světové válce, restitucemi a odčiněním křivd se Ústavní soud ve své rozhodovací praxi opakovaně zabýval [viz např. nález sp. zn. II. ÚS 3285/19 ze dne 9. 3. 2021 (N 47/105 SbNU 46), nález sp. zn. III. ÚS 2171/17 ze dne 12. 1. 2021 (N 5/104 SbNU 54), nález sp. zn. IV. ÚS 2056/18 ze dne 23. 6. 2020 (N 132/100 SbNU 453), usnesení sp. zn. III. ÚS 2130/17 ze dne 20. 2. 2020, usnesení sp. zn. IV. ÚS 248/18 ze dne 30. 4. 2019, usnesení sp. zn. III. ÚS 1160/18 ze dne 2. 4. 2019, usnesení sp. zn. II. ÚS 2381/17 ze dne 30. 8. 2018, usnesení sp. zn. I. ÚS 673/16 ze dne 24. 7. 2018, usnesení sp. zn. III. ÚS 2263/15 ze dne 13. 10. 2015, usnesení sp. zn. Pl. ÚS 4/08 ze dne 1. 8. 2008 či přímo stanovisko pléna sp. zn. Pl. ÚS-st. 21/05 ze dne 1. 11. 2005 ( ST 21/39 SbNU 493; 477/2005 Sb. )]. Svou rozhodovací praxí stanovil pravidla pro postup orgánů veřejné moci, včetně poměrů a stavů spadajících do působnosti dekretu prezidenta republiky. Na závěrech učiněných dříve nemá Ústavní soud v kontextu posuzovaného případu důvod cokoli měnit. Není také důvod domnívat se, jak činí stěžovatelé, že závěry vyslovené ve shora citovaném stanovisku pléna sp. zn. Pl. ÚS-st. 21/05 nejsou aplikovatelné na posuzovaný případ. V řízení před Ústavním soudem je řešena otázka zásahu do ústavně chráněných základních práv a svobod stěžovatelů, nikoli otázky interpretace a aplikace podústavního práva. Jak Ústavní soud uvedl v nálezu sp. zn. Pl. ÚS 14/94 ze dne 8. 3. 1995 (N 14/3 SbNU 73; 55/1995 Sb. ), je nutné dekrety prezidenta republiky považovat za platné právo, avšak jeho současná aplikace je vyloučena. Snaha stěžovatelů znovu přezkoumat dekrety a jejich aplikaci k datu jejich účinnosti je v rozporu jak s tímto nálezem, tak s nutností přezkoumávat napadené akty tak, aby se nedopustil retroaktivního zásahu [viz např. usnesení sp. zn. Pl. ÚS 5/98 ze dne 22. 4. 1999 (U 32/14 SbNU 309)]. Stěžovatelé také pomíjejí, že podle § 6 odst. 1 ústavního zákona č. 23/1991 Sb. , kterým se uvozuje Listina základních práv a svobod jako ústavní zákon Federálního shromáždění České a Slovenské Federativní Republiky, pozbyla účinnosti ustanovení, která s touto Listinou základních práv a svobod nebyla v souladu. Obecné soudy proto vycházely za závěrů, ke kterým československá justice dospěla v letech bezprostředně následujících po aplikaci dekretu prezidenta republiky, což je stěžovatelům známo např. z usnesení Nejvyššího soudu ze dne 26. 4. 2017 sp. zn. 22 Cdo 4705/2016 . Tehdejší správní soudnictví potvrdilo správnost aplikace dekretu prezidenta republiky na právního předchůdce stěžovatelů a cesta zpochybňující tyto závěry, kterou si stěžovatelé zvolili, je nesprávná jak z právního, tak faktického hlediska. Proto také nemohou platit argumenty stěžovatelů stran jejich národnosti, která s předmětem ústavní stížnosti nijak nesouvisí, ani domnělých chybějících předpokladů. Ústavní soud respektuje pravomoc zákonodárce stanovit hranici pro uplatnění restitučního zákonodárství. Přestože i v těchto případech lze namítat větší či menší nespravedlnost, není Ústavní soud tím orgánem, který aktivně vytvářel legislativu a posouval časové hranice dle své úvahy. Tím by došlo k vykročení z jeho pravomocí a rozkolísání dělby moci v právním státě. Jak plyne z usnesení sp. zn. Pl. ÚS 43/96 ze dne 13. 5. 1997, je v pravomoci zákonodárce stanovit, které křivdy odčiní. Přestože toto rozhodnutí může být napadáno, nemá případná soudní revize takového stanovení možnost do něj zasáhnout, je-li založeno na objektivních kritériích respektujících základní práva a svobody a principy demokratického právního státu.","metadata_regulation_keys":["108/1945","12/1945","480/1991:§1","89/2012:§1000","89/2012:§1040","91/2012:§7","99/1963:§125","99/1963:§129","99/1963:§132","2/1993:čl11","2/1993:čl38","2/1993:čl36"],"analysis":{"proceedingType":"CONSTITUTIONAL_COMPLAINT","subject":"Restituce majetku rodu z Lichtenštejnu – konfiskace podle dekretu prezidenta republiky č. 12/1945 Sb.","facts":[{"sourceRefs":["S0008"],"text":"Původním vlastníkem sporných nemovitostí byl František Josef II. z Lichtenštejnu, právní předchůdce stěžovatelů."},{"sourceRefs":["S0008"],"text":"V roce 1945 se na základě dekretu prezidenta republiky č. 12/1945 Sb. chopil držby nemovitostí československý stát; Okresní národní výbor v Olomouci vyhláškou ze dne 31. 7. 1945 označil právního předchůdce stěžovatelů za osobu německé národnosti."},{"sourceRefs":["S0009"],"text":"Stěžovatelé (nástupci původního vlastníka) podali proti státním subjektům (vedlejším účastníkům) žaloby na vyklizení nemovitostí, určení vlastnictví a zaplacení peněžité náhrady, tvrdíce, že konfiskace byla neplatná a že jsou vlastníky."},{"sourceRefs":["S0010","S0011","S0012"],"text":"Obecné soudy žaloby zamítly s odůvodněním, že k přechodu vlastnického práva došlo již v roce 1945 na základě dekretu, že stěžovatelé neprokázali vlastnické právo a že určovací žalobou nelze obcházet restituční zákonodárství."}],"previousProceedings":[{"fileNumber":"19 C 318/2018","sourceRefs":["S0009","S0010","S0011","S0012"],"outcomeSummary":"Zamítl žalobní návrhy stěžovatelů na vyklizení nemovitostí, na zaplacení peněžité částky a na určení vlastnictví; rozhodl o nákladech řízení. Důvodem byla absence naléhavého právního zájmu na určení vlastnictví a nemožnost přezkoumávat konfiskační rozhodnutí z roku 1945.","court":"Okresní soud v Kolíně","decisionDate":"29. 11. 2019"},{"fileNumber":"30 Co 83/2020","sourceRefs":["S0013","S0014"],"outcomeSummary":"Potvrdil rozsudek okresního soudu. Uvedl, že okresní soud správně dovodil pravomoc soudu, absenci naléhavého právního zájmu a nemožnost přezkoumávat splnění podmínek konfiskačního dekretu.","court":"Krajský soud v Praze","decisionDate":"23. 9. 2020"},{"fileNumber":"22 Cdo 815/2021","sourceRefs":["S0015"],"outcomeSummary":"Odmítl dovolání stěžovatelů pro nepřípustnost, neboť rozhodnutí odvolacího soudu je v souladu s ustálenou rozhodovací praxí dovolacího soudu. Konstatoval, že k odnětí majetku došlo na základě právního předpisu a konfiskačních aktů, a že právním titulem přechodu vlastnictví je dekret, nikoli správní akt.","court":"Nejvyšší soud","decisionDate":"13. 12. 2021"}],"legalQuestions":[{"issueType":"FUNDAMENTAL_RIGHT","question":"Zda obecné soudy odepřením meritorního projednání žaloby porušily právo stěžovatelů na soudní ochranu (čl. 36 Listiny, čl. 6 Úmluvy).","sourceRefs":["S0018","S0040"],"courtAssessment":{"sourceRefs":["S0045","S0046"],"text":"Obecné soudy neodepřely spravedlnost; posoudily případ v souladu s požadavky právního řádu a dospěly ke srozumitelným závěrům. Námitka stěžovatelů o aplikaci § 1040 občanského zákoníku postrádá relevanci, neboť požadovat vydání věci může pouze vlastník, což stěžovatelé neprokázali.","outcome":"NO_VIOLATION"},"arguments":[{"argument":"Obecné soudy měly žalobu meritorně projednat podle § 1040 občanského zákoníku; jejich odmítnutí je odepřením spravedlnosti. Stanovisko Pl. ÚS-st. 21/05 není aplikovatelné, protože žaloba směřovala proti státu, nikoli proti soukromým osobám.","courtTreatment":"REJECTED","courtSourceRefs":["S0045","S0046"],"sourceRefs":["S0018"],"importance":"CORE","parties":["FÜRST VON LIECHTENSTEIN STIFTUNG a S. D. Fürst Hanse Adama II. von und zu Liechtenstein"],"courtExplanation":"Obecné soudy se zabývaly všemi relevantními argumenty, ale neshledaly splnění podmínek (vlastnictví). Opačný postup by byl svévolí a v rozporu se zákonem."}],"id":"LQ001","raisedBy":["FÜRST VON LIECHTENSTEIN STIFTUNG a S. D. Fürst Hanse Adama II. von und zu Liechtenstein"],"precedent_cited_by_counts":{"REFERENCED":1},"precedent_relies_on_gated":true,"precedent_relies_on_count_hidden":2,"precedent_relies_on_superseded":false},{"issueType":"FUNDAMENTAL_RIGHT","question":"Zda obecné soudy přímo aplikovaly dekret prezidenta republiky č. 12/1945 Sb. a tím provedly konfiskaci majetku v současnosti, což by bylo protiústavní.","sourceRefs":["S0020","S0040"],"courtAssessment":{"sourceRefs":["S0047","S0048"],"text":"Obecné soudy přímo dekret neaplikovaly ani nerozhodly o konfiskaci majetku. Pouze konstatovaly, že právní předchůdce stěžovatelů pozbyl majetek k datu účinnosti dekretu. Námitka stěžovatelů směřuje k retroaktivnímu posouzení, což je nepřípustné.","outcome":"NO_VIOLATION"},"arguments":[],"id":"LQ002","raisedBy":["FÜRST VON LIECHTENSTEIN STIFTUNG a S. D. Fürst Hanse Adama II. von und zu Liechtenstein"],"precedent_cited_by_counts":{"FOLLOWED":1,"REFERENCED":2},"arguments_hidden":1,"precedent_relies_on_gated":true,"precedent_relies_on_count_hidden":2,"precedent_relies_on_superseded":false},{"issueType":"FUNDAMENTAL_RIGHT","question":"Zda obecné soudy pochybily, když nepřezkoumaly nicotnost vyhlášky Okresního národního výboru v Olomouci a aplikovaly presumpci její správnosti.","sourceRefs":["S0020","S0040"],"courtAssessment":{"sourceRefs":["S0049","S0050","S0051"],"text":"Obecné soudy jasně vysvětlily, proč nelze považovat vyhlášku ONV za nicotnou. Jejich závěry odpovídají ústavním limitům a rozhodovací praxi Ústavního soudu. Stěžovatelé neuvedli skutečnosti výjimečné povahy, které by odůvodnily přezkum.","outcome":"NO_VIOLATION"},"arguments":[],"id":"LQ003","raisedBy":["FÜRST VON LIECHTENSTEIN STIFTUNG a S. D. Fürst Hanse Adama II. von und zu Liechtenstein"],"arguments_hidden":1,"precedent_relies_on_gated":true,"precedent_relies_on_count_hidden":4,"precedent_relies_on_superseded":false},{"issueType":"FUNDAMENTAL_RIGHT","question":"Zda byl porušen čl. 38 Listiny (právo na zákonného soudce) tím, že o dovolání rozhodoval senát 22 Nejvyššího soudu namísto senátu 21.","sourceRefs":["S0022","S0040"],"courtAssessment":{"sourceRefs":["S0052"],"text":"Senát Nejvyššího soudu byl ustanoven v souladu s rozvrhem práce, který se řídí povahou sporu, nikoli povahou, kterou mu přiznávají stěžovatelé. K porušení práva na zákonného soudce nedošlo.","outcome":"NO_VIOLATION"},"arguments":[],"id":"LQ004","raisedBy":["FÜRST VON LIECHTENSTEIN STIFTUNG a S. D. Fürst Hanse Adama II. von und zu Liechtenstein"],"arguments_hidden":1,"precedent_relies_on_gated":true,"precedent_relies_on_count_hidden":1,"precedent_relies_on_superseded":false},{"issueType":"FUNDAMENTAL_RIGHT","question":"Zda napadená rozhodnutí obecných soudů jsou nedostatečně odůvodněná, čímž porušují právo na spravedlivý proces.","sourceRefs":["S0019","S0040"],"courtAssessment":{"sourceRefs":["S0045"],"text":"Obecné soudy posoudily případ v souladu s požadavky a dospěly ke srozumitelným závěrům. Nedošlo k porušení práva na spravedlivý proces.","outcome":"NO_VIOLATION"},"arguments":[],"id":"LQ005","raisedBy":["FÜRST VON LIECHTENSTEIN STIFTUNG a S. D. Fürst Hanse Adama II. von und zu Liechtenstein"],"arguments_hidden":1,"precedent_relies_on_gated":true,"precedent_relies_on_count_hidden":2,"precedent_relies_on_superseded":false}],"review":{"scope":{"challengedActs":[{"sourceRefs":["S0003"],"description":"Usnesení Nejvyššího soudu ze dne 13. 12. 2021 č. j. 22 Cdo 815/2021-1151, rozsudek Krajského soudu v Praze ze dne 23. 9. 2020 č. j. 30 Co 83/2020-863 a rozsudek Okresního soudu v Kolíně ze dne 29. 11. 2019 č. j. 19 C 318/2018-650.","type":"COURT_DECISION"}],"allegedViolations":[{"regulations":"čl. 36 Listiny základních práv a svobod, čl. 6 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod","right":"Právo na soudní ochranu (čl. 36 Listiny, čl. 6 Úmluvy)"},{"regulations":"čl. 38 Listiny základních práv a svobod","right":"Právo na zákonného soudce (čl. 38 Listiny)"},{"regulations":"čl. 1 Dodatkového protokolu k Úmluvě o ochraně lidských práv a základních svobod","right":"Ochrana vlastnického práva (čl. 1 Dodatkového protokolu k Úmluvě)"},{"regulations":"čl. 14 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod","right":"Zákaz diskriminace (čl. 14 Úmluvy)"}]},"admissibility":{"overallStatus":"ADMISSIBLE","reason":"Ústavní stížnost byla podána včas, oprávněnými stěžovateli, kteří vyčerpali všechny zákonné procesní prostředky, a je přípustná.","sourceRefs":["S0038"]},"findings":[{"reason":"Obecné soudy neodepřely spravedlnost; řádně posoudily věc a dospěly k srozumitelným závěrům.","regulations":"čl. 36 Listiny, čl. 6 Úmluvy","reasonSourceRefs":["S0045"],"right":"Právo na soudní ochranu (čl. 36 Listiny, čl. 6 Úmluvy)","outcome":"NOT_VIOLATED","precedent_relies_on_gated":true,"precedent_relies_on_count_hidden":1,"precedent_relies_on_superseded":false},{"reason":"Senát Nejvyššího soudu byl ustanoven v souladu s rozvrhem práce.","regulations":"čl. 38 Listiny","reasonSourceRefs":["S0052"],"right":"Právo na zákonného soudce (čl. 38 Listiny)","outcome":"NOT_VIOLATED"},{"reason":"Stěžovatelé neprokázali vlastnické právo; k přechodu vlastnictví došlo v minulosti na základě dekretu.","regulations":"čl. 1 Dodatkového protokolu k Úmluvě","reasonSourceRefs":["S0047"],"right":"Ochrana vlastnického práva (čl. 1 Dodatkového protokolu k Úmluvě)","outcome":"NOT_VIOLATED"},{"reason":"Stanovení rozhodného období dopadá na všechny adresáty stejně; námitka diskriminace není důvodná.","regulations":"čl. 14 Úmluvy","reasonSourceRefs":["S0011"],"right":"Zákaz diskriminace (čl. 14 Úmluvy)","outcome":"NOT_VIOLATED"}]},"dispositionType":"REJECTION","operativeOrders":[{"targetAct":"usnesení Nejvyššího soudu ze dne 13. 12. 2021 č. j. 22 Cdo 815/2021-1151, rozsudek Krajského soudu v Praze ze dne 23. 9. 2020 č. j. 30 Co 83/2020-863 a rozsudek Okresního soudu v Kolíně ze dne 29. 11. 2019 č. j. 19 C 318/2018-650","kind":"REJECT","text":"Ústavní stížnost se zamítá."}],"dissentingOpinions":[{"summary":"Nesouhlasí s nálezem; měl za to, že napadená rozhodnutí měla být zrušena. Obecné soudy pochybily, když se odmítly věcně zabývat námitkami stěžovatelů. Stanovisko Pl. ÚS-st. 21/05 považuje za chybné. Dekrety prezidenta republiky měly konstitutivní charakter a je třeba přezkoumat, zda se na právního předchůdce stěžovatelů vztahovaly.","judges":["David Uhlíř"]}],"precedentLinks":[{"fileNumber":"Pl. ÚS-st. 21/05","sourceRefs":["S0045"],"usage":"FOLLOWED","proposition":"Žalobou o určení vlastnického práva nelze obcházet smysl a účel restitučního zákonodárství; nelze se účinně domáhat ochrany vlastnického práva, k jehož zániku došlo před 25. 2. 1948.","resolvedDecisionId":"ECLI:CZ:US:2005:Pl.US-st.21.05.1","precedent_source_units":["legal_question:1000","legal_question:5000","finding:950000"],"precedent_target_units":["legal_question:1000","interpretation:900001","legal_sentence:990000","legal_question:2000"],"precedent_target_id":"ECLI:CZ:US:2005:Pl.US-st.21.05.1"}],"caseDomain":"CONSTITUTIONAL"},"found":true,"legal_sentence_precedents":{"cited_by_counts":{"FOLLOWED":1,"REFERENCED":1}},"public_gate":{"mode":"public","precedent_links_hidden":5,"precedent_superseded_hidden":0,"arguments_hidden":4,"arguments_preview":1,"continuity_hidden":0,"continuity_preview":1,"relations_preview":1,"login_path":"/api/auth/oauth/keycloak/start","indexable":true,"canonical_url":"https://fragmea.com/judikatura/rozhodnuti/ECLI:CZ:US:2023:2.US.657.22.1","json_url":"https://app-api.fragmea.com/api/public/v3/decision/ECLI:CZ:US:2023:2.US.657.22.1"}}