{"document_id":"ECLI:CZ:US:2024:Pl.US.8.23.1","court":"usoud","case_number":"Pl. ÚS 8/23","ecli":"ECLI:CZ:US:2024:Pl.US.8.23.1","url":"https://nalus.usoud.cz:443/Search/GetText.aspx?sz=Pl-8-23_1","decision_date":"2024-05-07","decision_type":"Nález","case_domain":"CONSTITUTIONAL","disposition_type":"NORM_PETITION_REJECTED","subject":"Rozdílný mechanismus odškodňování za nezákonné rozhodnutí v daňovém a jiném než daňovém řízení – ústavnost výluky úroku z neoprávněného jednání správce daně u peněžitých plnění v režimu dělené správy","legal_sentence":"Rozdílné zacházení na základě napadeného ustanovení § 254 odst. 1 věty druhé zákona č. 280/2009 Sb. , daňový řád, ve znění účinném od 1. 7. 2017 do 31. 12. 2020, spočívající v tom, že bylo-li nezákonné rozhodnutí vydáno podle daňového řádu v nalézacím řízení, byla náhrada škody ve formě úroku z neoprávněného jednání správce daně poskytována bez dalšího, zatímco postupoval-li správní orgán podle jiného předpisu, bylo třeba nárok uplatnit zákonem stanoveným způsobem [ § 14 zákona č. 82/1998 Sb. , o odpovědnosti za škodu způsobenou při výkonu veřejné moci rozhodnutím nebo nesprávným úředním postupem a o změně zákona České národní rady č. 358/1992 Sb. , o notářích a jejich činnosti (notářský řád) ], nepředstavuje porušení čl. 3 odst. 1 Listiny základních práv a svobod . Neděje se totiž tak z tzv. podezřelého důvodu (týkajícího se osobní charakteristiky jednotlivce s úzkým vztahem k důstojnosti člověka), nadto jde o výjimku pro oblast daní, která nároky kladené na zdůvodnění odlišného zacházení zásadně snižuje, přičemž jeho důvodem je „vhodnost“ jak na straně daňového subjektu, tak na straně správce daně díky druhové totožnosti jednotlivých případů. Navíc je u dělené správy dána rozumná symetrie mezi právy a povinnostmi státu a skupiny poplatníků, neboť zákonodárce sice vyžaduje, aby tato skupina škodu uplatňovala u příslušného orgánu, současně jí však nezatěžuje povinností hradit úrok z prodlení.","metadata_regulation_keys":["170/2017","280/2009:§161","280/2009:§147","280/2009:§254","280/2009:§2","283/2020","337/1992:§64","89/1998:§14","1/1993:čl1","1/1993:čl2","1/1993:čl15","2/1993:čl1","2/1993:čl3","2/1993:čl36"],"analysis":{"proceedingType":"NORM_CONTROL_STATUTE","subject":"Rozdílný mechanismus odškodňování za nezákonné rozhodnutí v daňovém a jiném než daňovém řízení – ústavnost výluky úroku z neoprávněného jednání správce daně u peněžitých plnění v režimu dělené správy","facts":[{"sourceRefs":["S0009","S0014"],"text":"Ilona Vašíčková (žalobkyně) byla rozhodnutím Finančního úřadu pro Karlovarský kraj ze dne 11. 8. 2017 uznána vinnou přestupkem podle zákona o účetnictví a byla jí uložena pokuta 100 000 Kč. Pokuta byla splatná 15 dnů od právní moci (12. 1. 2018) a žalobkyně ji uhradila včas."},{"sourceRefs":["S0010"],"text":"Nejvyšší správní soud rozsudkem ze dne 25. 9. 2020 č. j. 10 Afs 72/2020-76 zrušil rozhodnutí o pokutě, neboť měla být aplikována pozdější, pro žalobkyni příznivější právní úprava, podle které došlo k prekluzi přestupku."},{"sourceRefs":["S0009"],"text":"Žalobkyně se následně domáhala u správce daně úroku z neoprávněného jednání správce daně podle § 254 odst. 1 daňového řádu za dobu, kdy měla peněžní prostředky nezákonně odčerpány. Finanční úřad rozhodnutím ze dne 25. 11. 2020 č. j. 966831/20/2407-50521-402678 přiznal úrok, ale zároveň uvedl, že úrok nevznikl, neboť podle věty druhé téhož ustanovení (ve znění od 1. 7. 2017) úrok nevzniká v případě peněžitého plnění v rámci dělené správy."},{"sourceRefs":["S0009"],"text":"Odvolací finanční ředitelství rozhodnutím ze dne 21. 6. 2021 č. j. 22538/21/5100-41453-711335 změnilo prvostupňové rozhodnutí tak, že úrok z neoprávněného jednání správce daně nevznikl, a potvrdilo výluku pro dělenou správu."},{"sourceRefs":["S0011"],"text":"Žalobkyně podala proti rozhodnutí Odvolacího finančního ředitelství správní žalobu ke Krajskému soudu v Plzni, v níž namítala neústavnost napadeného ustanovení, neboť podle jejího názoru svévolně omezuje paušalizovanou náhradu škody pouze na daňové subjekty, zatímco subjekty v režimu dělené správy odkazuje na zdlouhavější civilní řízení podle zákona č. 82/1998 Sb."}],"previousProceedings":[{"fileNumber":"10 Afs 72/2020","sourceRefs":["S0010"],"outcomeSummary":"Zrušil rozsudek Krajského soudu v Plzni ze dne 12. 11. 2019 č. j. 57 Af 5/2018-166 a rozhodnutí správních orgánů o uložení pokuty 100 000 Kč za přestupek podle zákona o účetnictví, neboť měla být aplikována pozdější, pro žalobkyni příznivější právní úprava, která vedla k prekluzi.","court":"Nejvyšší správní soud","decisionDate":"25. 9. 2020"},{"fileNumber":"č. j. 966831/20/2407-50521-402678","sourceRefs":["S0009"],"outcomeSummary":"Přiznal žalobkyni úrok z neoprávněného jednání správce daně podle § 254 odst. 1 daňového řádu, ale zároveň uvedl, že úrok nevzniká, neboť jde o peněžité plnění v rámci dělené správy.","court":"Finanční úřad pro Karlovarský kraj","decisionDate":"25. 11. 2020"},{"fileNumber":"č. j. 22538/21/5100-41453-711335","sourceRefs":["S0009"],"outcomeSummary":"Změnil prvostupňové rozhodnutí tak, že úrok z neoprávněného jednání správce daně nevznikl, a potvrdil výluku pro dělenou správu.","court":"Odvolací finanční ředitelství","decisionDate":"21. 6. 2021"}],"legalQuestions":[{"issueType":"FUNDAMENTAL_RIGHT","question":"Zda vyloučení vzniku úroku z neoprávněného jednání správce daně u peněžitých plnění v režimu dělené správy podle § 254 odst. 1 věty druhé daňového řádu porušuje princip rovného zacházení podle čl. 1 Listiny a právo na náhradu škody podle čl. 36 odst. 3 Listiny.","sourceRefs":["S0019","S0020","S0022"],"courtAssessment":{"sourceRefs":["S0105","S0106","S0107","S0108"],"testApplied":"RATIONALITY","text":"Ústavní soud dospěl k závěru, že napadené ustanovení neporušuje čl. 1 ani čl. 36 odst. 3 Listiny. Rozdílné zacházení není založeno na podezřelém důvodu, a proto postačí, že pro něj existuje racionální důvod. Tím je zejména symetrie mezi právy a povinnostmi (subjekty v dělené správě neplatí úrok z prodlení) a vhodnost paušalizace pouze pro daňové řízení v užším smyslu, kde se pochybení typově opakují. Nejde o svévoli zákonodárce.","outcome":"NO_VIOLATION"},"arguments":[{"argument":"Daňové subjekty a subjekty povinné k peněžitému plnění v rámci dělené správy jsou ve srovnatelné situaci – oběma byla nezákonně uložena peněžitá povinnost inkasovaná podle daňového řádu. Rozdílné zacházení (poskytnutí paušalizovaného úroku jen první skupině) je svévolné, neboť nebylo v legislativním procesu náležitě odůvodněno a postrádá legitimní cíl.","courtTreatment":"REJECTED","courtSourceRefs":["S0105","S0106","S0107","S0108"],"sourceRefs":["S0019","S0020","S0022","S0023"],"importance":"CORE","parties":["Krajský soud v Plzni"],"courtExplanation":"Ústavní soud neshledal svévoli; rozdílné zacházení je založeno na racionálních důvodech, zejména na symetrii mezi právy a povinnostmi (neexistence úroku z prodlení u dělené správy) a na vhodnosti paušalizace pouze pro daňové řízení v užším smyslu."}],"id":"LQ001","raisedBy":["Krajský soud v Plzni"],"precedent_cited_by_counts":{"FOLLOWED":5,"REFERENCED":1},"arguments_hidden":1,"precedent_relies_on_gated":true,"precedent_relies_on_count_hidden":1,"precedent_relies_on_superseded":false},{"issueType":"PROCEDURE","question":"Zda legislativní proces přijetí napadeného ustanovení (pozměňovacím návrhem bez dostatečného odůvodnění a diskuse) porušil ústavní principy demokratického právního státu.","sourceRefs":["S0018","S0064"],"courtAssessment":{"sourceRefs":["S0092","S0093","S0094","S0096"],"text":"Ústavní soud neshledal porušení ústavních principů legislativního procesu. Zákon byl přijat v mezích kompetence a ústavně předepsaným způsobem. Důvody novelizace byly zřejmé z kontextu a z odůvodnění pozměňovacího návrhu, které bylo poskytnuto členům výboru. Poslanci a senátoři měli dostatek času i informací k projednání.","outcome":"NO_VIOLATION"},"arguments":[],"id":"LQ002","raisedBy":["Krajský soud v Plzni"],"arguments_hidden":1,"precedent_relies_on_gated":true,"precedent_relies_on_count_hidden":1,"precedent_relies_on_superseded":false},{"issueType":"ADMISSIBILITY","question":"Zda je návrh Krajského soudu v Plzni přípustný, zejména zda napadené ustanovení je aplikovatelné v jeho řízení a zda není návrh nepřípustný pro ztrátu platnosti ustanovení.","sourceRefs":["S0075","S0076","S0077","S0078"],"courtAssessment":{"sourceRefs":["S0075","S0076","S0077","S0078"],"text":"Návrh je přípustný. Krajský soud je aktivně legitimován podle čl. 95 odst. 2 Ústavy, neboť napadené ustanovení má být použito při řešení jeho věci. I když ustanovení pozbylo platnosti, je nadále aplikovatelné na projednávanou věc. Návrh není nepřípustný podle § 66 odst. 1 zákona o Ústavním soudu.","outcome":"ACCEPTED"},"id":"LQ003","raisedBy":["COURT"]}],"review":{"scope":{"challengedActs":[{"sourceRefs":["S0005","S0006"],"description":"§ 254 odst. 1 věta druhá zákona č. 280/2009 Sb., daňový řád, ve znění účinném od 1. 7. 2017 do 31. 12. 2020","type":"STATUTE"}],"allegedViolations":[{"regulations":"čl. 1 a čl. 36 odst. 3 Listiny základních práv a svobod","right":"právo na rovné zacházení (čl. 1 Listiny) a právo na náhradu škody (čl. 36 odst. 3 Listiny)"}]},"admissibility":{"overallStatus":"ADMISSIBLE","reason":"Návrh je přípustný, krajský soud je aktivně legitimován a napadené ustanovení je aplikovatelné v jeho řízení.","sourceRefs":["S0075","S0076","S0077","S0078"],"questionAssessments":[{"questionId":"LQ003","outcome":"ACCEPTED","status":"ADMISSIBLE"}]},"findings":[{"reason":"Rozdílné zacházení je racionálně odůvodněno a není svévolné.","regulations":"čl. 1 a čl. 36 odst. 3 Listiny","reasonSourceRefs":["S0105","S0106","S0107","S0108"],"right":"právo na rovné zacházení (čl. 1 Listiny) a právo na náhradu škody (čl. 36 odst. 3 Listiny)","outcome":"NOT_VIOLATED","precedent_relies_on_gated":true,"precedent_relies_on_count_hidden":1,"precedent_relies_on_superseded":false}]},"dispositionType":"NORM_PETITION_REJECTED","operativeOrders":[{"targetAct":"§ 254 odst. 1 věta druhá zákona č. 280/2009 Sb., daňový řád, ve znění účinném od 1. 7. 2017 do 31. 12. 2020","kind":"REJECT","text":"Návrh se zamítá."}],"precedentLinks":[{"fileNumber":"9 Afs 128/2016-39","sourceRefs":["S0094"],"usage":"REFERENCED","proposition":"Nejvyšší správní soud dovodil, že § 254 odst. 1 daňového řádu se vztahuje i na peněžitá plnění v rámci dělené správy, což vedlo k novelizaci napadeného ustanovení.","resolvedDecisionId":"4#9Afs1282016-39#20160915","precedent_source_units":["legal_question:2000"],"precedent_target_units":["finding:950000","legal_question:1000","legal_question:2000","legal_question:3000","interpretation:900000","legal_sentence:990000"],"precedent_target_id":"4#9Afs1282016-39#20160915"}],"caseDomain":"CONSTITUTIONAL"},"found":true,"legal_sentence_precedents":{"cited_by_counts":{"FOLLOWED":3}},"public_gate":{"mode":"public","precedent_links_hidden":3,"precedent_superseded_hidden":0,"arguments_hidden":2,"arguments_preview":1,"continuity_hidden":0,"continuity_preview":1,"relations_preview":1,"login_path":"/api/auth/oauth/keycloak/start","indexable":true,"canonical_url":"https://fragmea.com/judikatura/rozhodnuti/ECLI:CZ:US:2024:Pl.US.8.23.1","json_url":"https://app-api.fragmea.com/api/public/v3/decision/ECLI:CZ:US:2024:Pl.US.8.23.1"}}