{"document_id":"ECLI:CZ:US:2025:4.US.251.25.1","court":"usoud","case_number":"IV. ÚS 251/25","ecli":"ECLI:CZ:US:2025:4.US.251.25.1","url":"https://nalus.usoud.cz:443/Search/GetText.aspx?sz=4-251-25_1","decision_date":"2025-05-07","decision_type":"Nález","case_domain":"CONSTITUTIONAL","disposition_type":"GRANTED","subject":"Předvídatelnost soudního rozhodování a právo na soudní ochranu při posouzení nároku na náhradu škody za právní zastoupení vynaložené na obranu proti opakovaně uplatňovanému, avšak soudy již dříve vyvrácenému nároku na vydání bezdůvodného obohacení","legal_sentence":"Z ústavně zakotveného požadavku na předvídatelnost soudního rozhodování a právní jistotu, který vyvěrá z čl. 1 odst. 1 Ústavy České republiky a v ústavněprávní rovině rozvíjí § 13 zákona č. 89/2012 Sb. , občanský zákoník, vyplývá, že každý, kdo se domáhá právní ochrany (tedy nikoli jen v postavení navrhovatele či žalobce v soudním řízení, správním řízení či v řízení rozhodčím), má důvodné očekávání, že jeho věc bude posouzena obdobně jako již rozhodnutý případ, který se shoduje s ním v jeho podstatných znacích. Nereflektoval-li a nerespektoval-li žalobce (hlavní město Praha) pro něj nepříznivou konstantní judikaturu, nelze považovat opakované podávání žalob za shodného skutkového stavu za řádný výkon práva. Náklady vynaložené žalovaným (stěžovatelem) na obranu proti takovému postupu, a to i v předžalobním stádiu, je třeba (splňují-li podmínku účelnosti) nahradit.","metadata_regulation_keys":["172/1991:§1","89/2012:§13","89/2012:§2900","89/2012:§2909","99/1963:§202","99/1963:§238","1/1993:čl1","2/1993:čl36"],"analysis":{"proceedingType":"CONSTITUTIONAL_COMPLAINT","subject":"Předvídatelnost soudního rozhodování a právo na soudní ochranu při posouzení nároku na náhradu škody za právní zastoupení vynaložené na obranu proti opakovaně uplatňovanému, avšak soudy již dříve vyvrácenému nároku na vydání bezdůvodného obohacení","facts":[{"sourceRefs":["S0009"],"text":"Hlavní město Praha (žalobce) se po stěžovateli domáhalo zaplacení 580 300 Kč z titulu bezdůvodného obohacení za užívání dvou pozemků v Hostivaři, které považovalo za své vlastnictví. Stěžovatel se bránil a vzájemným návrhem požadoval náhradu škody ve výši 19 710,90 Kč za náklady na právní zastoupení, které vynaložil v předžalobní fázi v reakci na výzvu a upomínku žalobce."},{"sourceRefs":["S0010"],"text":"Obvodní soud pro Prahu 10 žalobu žalobce zamítl pro nedostatek aktivní věcné legitimace, neboť na žalobce nepřešlo vlastnictví pozemků podle zákona č. 172/1991 Sb. a nenabyl je ani vydržením. Vzájemnému návrhu stěžovatele na náhradu škody vyhověl s odůvodněním, že žalobce si musel být vědom neoprávněnosti svého nároku vzhledem k ustálené judikatuře."},{"sourceRefs":["S0011"],"text":"Městský soud v Praze k odvolání žalobce změnil vyhovující výrok o vzájemném návrhu stěžovatele na zamítavý. Uvedl, že uplatnění nároku na vydání bezdůvodného obohacení nelze považovat za protiprávní jednání jen kvůli jinému právnímu náhledu, a to ani při existenci známé judikatury. Odkazy stěžovatele na rozhodnutí Nejvyššího soudu a Ústavního soudu považoval za skutkově odlišné."},{"sourceRefs":["S0013","S0030","S0032"],"text":"Stěžovatel namítal, že žalobce opakovaně (již potřetí) podává žaloby na vydání bezdůvodného obohacení, přestože v obdobných věcech bylo opakovaně pravomocně rozhodnuto v jeho neprospěch, a že toto jednání je šikanózní a porušuje prevenční povinnost. Žalobce jako subjekt s rozsáhlým aparátem může své nároky uplatňovat bez větších nákladů, zatímco stěžovatel je nucen vynakládat prostředky na právní zastoupení."}],"previousProceedings":[{"fileNumber":"14 C 92/2024","sourceRefs":["S0010"],"outcomeSummary":"Zamítl žalobu žalobce na zaplacení 580 300 Kč s příslušenstvím (výrok I) a vyhověl vzájemnému návrhu stěžovatele na zaplacení 19 710,90 Kč (výrok II). Rozhodl o nákladech řízení (výroky III a IV). Důvodem zamítnutí žaloby byl nedostatek aktivní věcné legitimace žalobce; vzájemný návrh byl důvodný, protože žalobce si musel být vědom neoprávněnosti svého nároku.","court":"Obvodní soud pro Prahu 10","decisionDate":"28. 8. 2024"},{"fileNumber":"58 Co 395/2024","sourceRefs":["S0011"],"outcomeSummary":"Výrokem I změnil rozsudek obvodního soudu ve vyhovujícím výroku II o vzájemném návrhu tak, že žalobu na zaplacení 19 710,90 Kč zamítl, a změnil výrok III o nákladech řízení; jinak rozsudek potvrdil. Výrokem II uložil stěžovateli zaplatit žalobci 300 Kč nákladů řízení o vzájemném návrhu, výrokem III uložil žalobci nahradit stěžovateli 26 523,20 Kč nákladů odvolacího řízení o návrhu žalobce, výrokem IV uložil stěžovateli nahradit žalobci 600 Kč nákladů odvolacího řízení o vzájemném návrhu. Důvodem zamítnutí vzájemného návrhu bylo, že uplatnění nároku na vydání bezdůvodného obohacení nelze považovat za protiprávní jednání jen kvůli jinému právnímu náhledu.","court":"Městský soud v Praze","decisionDate":"21. 11. 2024"}],"legalQuestions":[{"issueType":"FUNDAMENTAL_RIGHT","question":"Zda městský soud při zamítnutí vzájemného návrhu stěžovatele na náhradu škody za právní zastoupení porušil právo stěžovatele na soudní ochranu podle čl. 36 odst. 1 Listiny tím, že nezohlednil zásadu předvídatelnosti soudního rozhodování a možnost zneužití práva ze strany žalobce, který opakovaně uplatňuje nároky navzdory ustálené judikatuře.","sourceRefs":["S0013","S0028","S0031"],"courtAssessment":{"sourceRefs":["S0028","S0029","S0031","S0034"],"testApplied":"OTHER","text":"Ústavní soud dovodil, že městský soud porušil právo stěžovatele na soudní ochranu podle čl. 36 odst. 1 Listiny, neboť jeho rozhodnutí nerespektuje požadavek předvídatelnosti soudního rozhodování (vyplývající z čl. 1 odst. 1 Ústavy a § 13 obč. zák.) a neposoudilo, zda jednání žalobce není zneužitím práva. S ohledem na ustálenou judikaturu (např. usnesení I. ÚS 2049/22, I. ÚS 2762/22, I. ÚS 133/23, I. ÚS 3512/23) a opakované neúspěšné spory žalobce o určení vlastnictví i o bezdůvodné obohacení, muselo být žalobci zřejmé, že jeho nárok není důvodný. Stěžovatel měl legitimní očekávání, že jeho obrana bude úspěšná. Městský soud se nevypořádal s námitkou zneužití práva a prevenční povinnosti, čímž zatížil své rozhodnutí libovůlí.","outcome":"VIOLATION_FOUND"},"arguments":[{"argument":"Žalobce porušil zákonnou prevenční povinnost podle § 2900 a násl. obč. zák., neboť si musel být vědom neexistence svého vlastnického práva na základě dřívějších soudních rozhodnutí (sp. zn. 26 C 162/2020) a ustálené judikatury. Opakované vymáhání téhož nároku je šikanózní a zasahuje do soukromého a rodinného života stěžovatele. I pokud by šlo o výkon práva, sleduje žalobce hlavní účel poškození stěžovatele (§ 2909 obč. zák.).","courtTreatment":"ACCEPTED","courtSourceRefs":["S0031","S0034"],"sourceRefs":["S0013"],"importance":"CORE","parties":["Jiří Novák"],"courtExplanation":"Ústavní soud shledal, že jednání žalobce v kontextu všech okolností (opakované podávání žalob navzdory ustálené judikatuře, nerovnováha stran) nelze považovat za řádný výkon práva, nýbrž za zneužívající výkon práva. Městský soud tuto skutečnost opomněl a jeho právní názor nerespektuje zásadu předvídatelnosti a zákaz zneužití práva."}],"id":"LQ001","raisedBy":["Jiří Novák"],"precedent_relies_on_gated":true,"precedent_relies_on_count_hidden":2,"precedent_relies_on_superseded":false},{"issueType":"ADMISSIBILITY","question":"Zda bagatelní povaha sporné částky (19 710,90 Kč) brání projednání ústavní stížnosti.","sourceRefs":["S0024"],"courtAssessment":{"sourceRefs":["S0024","S0033"],"text":"Ústavní soud shledal, že i přes bagatelní charakter částky je ústavní stížnost přípustná, neboť věc nabývá ústavněprávní dimenze vzhledem k opakovanému ignorování ustálené judikatury žalobcem a nerovnováze mezi stranami. Odkázal na nález sp. zn. IV. ÚS 1639/18.","outcome":"ACCEPTED"},"id":"LQ002","raisedBy":["COURT"],"precedent_relies_on_gated":true,"precedent_relies_on_count_hidden":3,"precedent_relies_on_superseded":false}],"regulationInterpretations":[{"sourceRefs":["S0028"],"interpretation":"Každý, kdo se domáhá právní ochrany, má důvodné očekávání, že jeho věc bude posouzena obdobně jako již rozhodnutý případ, který se shoduje v podstatných znacích. Tento požadavek předvídatelnosti soudního rozhodování vyvěrá z principu právní jistoty a je součástí ústavního pořádku.","regulations":"§ 13 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, ve spojení s čl. 1 odst. 1 Ústavy České republiky","precedent_relies_on_gated":true,"precedent_relies_on_count_hidden":2,"precedent_relies_on_superseded":false}],"review":{"scope":{"challengedActs":[{"sourceRefs":["S0004","S0005"],"description":"Část výroku I rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 21. 11. 2024 č. j. 58 Co 395/2024-157, jímž byl změněn vyhovující výrok II rozsudku Obvodního soudu pro Prahu 10 ze dne 28. 8. 2024 č. j. 14 C 92/2024-108 tak, že vzájemný návrh stěžovatele se zamítá, a akcesorické výroky II a IV téhož rozsudku.","type":"COURT_DECISION"}],"allegedViolations":[{"regulations":"čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod","right":"Právo na soudní ochranu"}]},"admissibility":{"overallStatus":"ADMISSIBLE","reason":"Ústavní stížnost byla podána včas oprávněným stěžovatelem, který vyčerpal všechny zákonné procesní prostředky. I přes bagatelní částku věc nabývá ústavněprávní dimenze.","sourceRefs":["S0015","S0024"],"questionAssessments":[{"questionId":"LQ002","outcome":"ACCEPTED","status":"ADMISSIBLE"}]},"findings":[{"reason":"Městský soud při zamítnutí vzájemného návrhu stěžovatele nezohlednil zásadu předvídatelnosti soudního rozhodování a možnost zneužití práva ze strany žalobce, čímž porušil právo stěžovatele na soudní ochranu.","regulations":"čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod","reasonSourceRefs":["S0034","S0035"],"right":"Právo na soudní ochranu podle čl. 36 odst. 1 Listiny","outcome":"VIOLATED"}],"bindingInstructions":["Městský soud v Praze je v dalším řízení vázán právním názorem Ústavního soudu, že jednání žalobce (hlavního města Prahy) spočívající v opakovaném uplatňování nároků na vydání bezdůvodného obohacení navzdory ustálené judikatuře může být zneužitím práva, a že stěžovatel má právo na náhradu škody za náklady právního zastoupení vynaložené na obranu proti takovému jednání."]},"dispositionType":"GRANTED","operativeOrders":[{"targetAct":"Část výroku I rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 21. 11. 2024 č. j. 58 Co 395/2024-157 (zamítnutí vzájemného návrhu)","kind":"FIND_VIOLATION","text":"Částí výroku I rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 21. listopadu 2024 č. j. 58 Co 395/2024-157, jímž byl změněn vyhovující výrok II rozsudku Obvodního soudu pro Prahu 10 ze dne 28. srpna 2024 č. j. 14 C 92/2024-108 tak, že vzájemný návrh stěžovatele se zamítá, bylo porušeno právo stěžovatele na soudní ochranu podle čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod."},{"targetAct":"Část výroku I (zamítnutí vzájemného návrhu) a výroky II a IV rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 21. 11. 2024 č. j. 58 Co 395/2024-157","kind":"QUASH_DECISION","text":"Část výroku I rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 21. listopadu 2024 č. j. 58 Co 395/2024-157, jímž byl změněn vyhovující výrok II rozsudku Obvodního soudu pro Prahu 10 ze dne 28. srpna 2024 č. j. 14 C 92/2024-108 tak, že vzájemný návrh stěžovatele se zamítá, a akcesorické výroky II a IV rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 21. listopadu 2024 č. j. 58 Co 395/2024-157 se ruší."}],"precedentLinks":[{"fileNumber":"IV. ÚS 1639/18","sourceRefs":["S0024"],"usage":"FOLLOWED","proposition":"I bagatelní částky mohou nabýt ústavněprávní dimenze ve výjimečných případech.","resolvedDecisionId":"ECLI:CZ:US:2019:4.US.1639.18.1","precedent_source_units":["legal_question:2000"],"precedent_target_units":[],"precedent_target_id":"ECLI:CZ:US:2019:4.US.1639.18.1"}],"caseDomain":"CONSTITUTIONAL"},"found":true,"public_gate":{"mode":"public","precedent_links_hidden":6,"precedent_superseded_hidden":0,"arguments_hidden":0,"arguments_preview":1,"continuity_hidden":0,"continuity_preview":1,"relations_preview":1,"login_path":"/api/auth/oauth/keycloak/start","indexable":true,"canonical_url":"https://fragmea.com/judikatura/rozhodnuti/ECLI:CZ:US:2025:4.US.251.25.1","json_url":"https://app-api.fragmea.com/api/public/v3/decision/ECLI:CZ:US:2025:4.US.251.25.1"}}